17 C 138/2025-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 1. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 621,39 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách plynu ze dne , datum, č. jedná o neuhrazené platby za odběr plynu v odběrném místě vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 7. 6. 2022 do 30. 5. 2023.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, který se fakticky zdržuje na neznámé adrese ve městě , Anonymizováno, v Anglii, jak sám žalovaný soudu telefonicky sdělil /viz úřední záznam na č. l. 48/. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b), c) Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Jelikož jde v daném případě o smluvní závazek o poskytování služeb dodávky plynu, které byly poskytovány na odběrném místě na adrese , Adresa žalovaného, , tedy v obvodu Okresního soudu v Lounech, je proto zdejší soud nadán pravomocí tuto věc rozhodovat a současně i místní příslušností. Zároveň přitom nejde o tzv. spotřebitelskou věc podle čl. 17 Nařízení Brusel I bis, neboť nebylo zjištěno, že by žalobkyně svou profesionální podnikatelskou činnost spočívající v dodávkách plynu vyvíjela taktéž na území Anglie či se na Anglii ve svém podnikání zaměřovala.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, v níž se žalobkyně zavázala dodávat plyn a zajistit přenos plynu, distribuci plynu a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , Adresa žalovaného, , a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu plynu a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr plynu, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku plynu /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník, plán záloh/. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za plyn a související služby vyúčtováním č. , hodnota, znějící na částku 15 321,44 Kč za spotřebu plynu v období od 7. 6. 2022 do 30. 5. 2023 se splatností do 26. 6. 2023, přičemž žalovaný hradil pouze částečně v celkové výši 5 200,05 Kč, a to postupně platbami ve výši 100,05 Kč dne 17. 8. 2023, ve výši 1 275 Kč dne 9. 10. 2023, ve výši 1 275 Kč dne 16. 11. 2023, ve výši 1 275 Kč dne 22. 12. 2023 a ve výši 1 275 Kč dne 15. 1. 2024. K úhradě tak zbývá částka 10 121,39 Kč /viz příslušné vyúčtování/. Dne 24. 7. 2023 žalovaný písemně uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 15 321,44 Kč podle shora uvedeného vyúčtování a požádal o možnost úhrady dluhu ve 12měsíčních splátkách, jelikož neměl hotovost a ocitl se bez zaměstnání /viz uznání dluhu a žádost o dohodu o splátkách/. Dne 24. 8. 2023 účastníci uzavřeli dohodu o splátkách dluhu a prohlášená o uznání dluhu, v němž žalovaný opět uznal svůj dluh co do důvodu a výše a byla sjednání možnost jeho úhrady ve 12měsíčních splátkách po 1 275 Kč měsíčně počínaje 21. 9. 2023, kdy poslední splátka měla činit 1 296,39 Kč. V případě prodlení s úhradou splátky o délce přesahující 2 dny byla žalobkyně oprávněna vyzvat žalovaného k úhradě splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, přičemž za každou takovou výzvu se žalovaný zavázal uhradit poplatek 100 Kč. Pokud by žalovaný neuhradil splátku ani v dodatečné lhůtě, pozbyl by výhodu splátek a byl by povinen uhradit celý dluh jednorázově v den následujícím po marném uplynutí lhůty /viz dohoda o splátkách dluhu/. Žalobkyně pak zaslala žalovanému 5 takovýchto výzev k dodatečné úhradě splátky ve lhůtě 30 dnů, naposledy výzvu ze dne 25. 1. 2024, kterou byl vyzván k úhradě splátky splatné 22. 1. 2024, kterou žalovaný neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto došlo k zesplatnění zbývající dlužné částky ke dni 28. 2. 2024. Žalobkyně pak vyúčtovala žalovanému 5 poplatků za odeslání výzvy ve výši 100 Kč /viz upomínky/. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 72 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu, žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Nadto žalovaný následně písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše, čímž byla založena vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo (viz § 2053 o. z. a § 133 o. s. ř.). V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu, spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. S ohledem k tomu, že však žalovaný při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 6. 2004 sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004). Následně žalovaný neplnil sjednané splátky dle dohody o splátkách a došlo k zesplatnění zbývajícího dluhu. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy včetně nároku na smluvní poplatky za odeslání výzev k dodatečné úhradě splátky, k jejichž úhradě se žalovaný smluvně zavázal.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního