17 C 179/2025-46 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 349 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu dopravního prostředku na dobu čtyř let, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn užívat vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , a žalovaný se zavázal platit týdenní nájemné ve výši 1 132 Kč. Žalovaný však nájemné nehradil řádně a včas, a žalobkyně proto smlouvu dne , datum, vypověděla. Protože žalovaný odmítl vozidlo vrátit na stanovené místo, muselo být vozidlo zajištěno externí firmou za ve smlouvě sjednaný poplatek 10 000 Kč. Při převzetí vozidla dne , datum, žalovaný podepsal uznání dluhu vůči žalobkyni ve výši 32 349 Kč. Tato částka se skládá z dlužné splátky do předání vozidla ve výši 4 519 Kč, pokuty za pozdní úhradu (10 Kč za den) ve výši 3 410 Kč, pokuty za upomínky (500 Kč za den) ve výši 8 000 Kč, pokuty za předčasné ukončení (10 % budoucích splátek) ve výši 16 980 Kč, administrativního poplatku za ukončení smlouvy ve výši 10 000 Kč a nákladů za odebrání vozu ve výši 10 000 Kč. Dlužná částka byla žalobkyní ponížena o složenou kauci ve výši 20 560 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne 3. 12. 2024, když žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 18. 11. 2024 ve lhůtě do 14 dnů.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o nájmu dopravního prostředku, a to vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , na základě které žalovanému přenechala k užívání toto vozidlo, a žalovaný se jí za to zavázal platit nájemné ve výši 1 132 Kč týdně. V článku 5 bodu 7 nájemní smlouvy si účastníci sjednali povinnost nájemce uhradit náklady za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč. V článku 5 bodu 11 nájemní smlouvy si účastníci sjednali povinnost nájemce zaplatit poplatek ve výši 10 000 Kč za pozdní vrácení vozidla. V článku 5 bodu 12 nájemní smlouvy bylo sjednáno právo pronajímatele na úhradu jednorázové kompenzace za předčasné skončení smlouvy ve výši 10 % nájemného, které zbývá do konce sjednané doby nájmu. V článku 9 bodu 1 nájemní smlouvy účastníci sjednali povinnost nájemce zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každá den prodlení, a dále poplatek ve výši 500 Kč za každý případ prodlení s úhradou dluhu trvajícím déle než 5 dní /viz smlouva o nájmu/. Vzhledem k tomu, že žalovaný nájemné nehradil řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla dopisem z 3. 10. 2024, v níž byl vyzván k úhradě dluhu na nájemném a k vrácení vozidla nejpozději do 9. 10. 2024 /viz výpověď smlouvy/. Žalovaný byl dopisem a emailovou zprávou ze dne 10. 10. 2024 opětovně vyzván k vrácení vozidla, přičemž byl upozorněn, že v případě nevrácení vozidla mu bude účtován poplatek za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč /viz výzva k vrácení vozidla, emailová zpráva/. Žalovaný dne , datum, písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 32 349 Kč co do důvodu i výše, kdy tato částka se skládá z dlužné splátky do předání vozidla ve výši 4 519 Kč, pokuty za pozdní úhradu (10 Kč za den) ve výši 3 410 Kč, pokuty za upomínky (500 Kč za den) ve výši 8 000 Kč, pokuty za předčasné ukončení (10 % budoucích splátek) ve výši 16 980 Kč, administrativního poplatku za ukončení smlouvy ve výši 10 000 Kč a nákladů za odebrání vozu ve výši 10 000 Kč, oproti čemuž byla započtena složená kauce ve výši 20 560 Kč /viz uznání dluhu/. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 32 349 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů /viz předžalobní výzva včetně dokladu o doručení/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ustanovení § 2053, podle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud dále vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.9. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal dluh určený co do důvodu i výše, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu, spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. S ohledem k tomu, že však žalovaný při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdil, nadto, aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 6. 2004 sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004). V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě v celém rozsahu vyhověno.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 494 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.