17 C 326/2024-184 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 8. 8. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „nemovitosti“). Dle tvrzení žalobkyně nemovitosti nelze fakticky rozdělit s ohledem na výši a četnost spoluvlastníků. Mezi spoluvlastníky probíhalo jednání o možnosti převzetí nemovitostí do výlučného vlastnictví, které však nevedlo ke shodě ohledně výše vypořádacího podílu. Žalobkyně nyní nemá zájem na převzetí nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. S ohledem na situaci na trhu s nemovitostmi žalobkyně jako jediný možný způsob vypořádání spatřuje v prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě, kdy výtěžek bude rozdělen mezi spoluvlastníky dle výše jejich podílů.2. Žalovaní 1. až. 4. navrhli zrušení podílového spoluvlastnictví a prodej všech nemovitostí ve veřejné dražbě. Namítali však, že na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 1. 7. 2024 reagovali včasnou replikou ze dne 3. 7. 2024, v níž žalobkyni sdělili, že jsou připraveni jednat o vypořádání spoluvlastnictví s tím, že je třeba sdělit konkrétní podmínky, popř. zaslat návrh dohody o vypořádání. Na tuto repliku však žalovaní 1. až 4. odpověď nedostali, namísto toho žalobkyně podala dne 8. 8. 2024 žalobu. Žalovaní 1. až 4. dále navrhli, aby náhradu nákladů státu hradil žalovaný 5., neboť tyto náklady vznikly výlučně z důvodu jeho účasti v řízení a jeho procesní neaktivitě. Pokud pro to soud neshledá důvody, měla by tyto náklady nést žalobkyně, a to vzhledem k tomu, že nereagovala na repliku žalovaných 1. až 4. k předžalobní výzvě.3. Žalovaný 5. navrhl taktéž zrušit podílové spoluvlastnictví k nemovitostem a spoluvlastnictví vypořádat prodejem ve veřejné dražbě.4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný 5. je státním příslušníkem Nizozemska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 24 Nařízení Brusel I bis platí, že bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Jelikož nemovitosti se nacházejí na území České republiky, jsou české soudy nadány výlučnou příslušností k projednání a rozhodnutí tohoto sporu.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Dle stavu zápisu v katastru nemovitostí účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8, žalovanému 1. podíl o velikosti 1/4, žalovanému 2. podíl o velikosti 1/8, žalovanému 3. podíl o velikosti 1/6, žalované 4. podíl o velikosti 1/12 a žalovanému 5. podíl o velikosti 1/4 /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 6-7/. Z veřejně dostupných satelitních snímků a katastrálních map soud zjistil, že v případě nemovitostí se jedná o několik samostatných pozemků. Pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, /2 se nacházejí v areálu bývalého statku, ale nezahrnují celý bývalý areál, ale pouze několik dílčích a oddělených částí z tohoto areálu, v němž jsou stavby zchátralé a z větší části rozbořené. Pozemky parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, pak jsou samostatné oddělné pozemky rozmístěné různě po obci , adresa, a jejím okolí, s ohledem na svou velikost nejsou samostatně hospodářsky využitelné. Žalobkyně vyzvala žalované 1. až 4. předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2024 k uzavření dohody o vypořádání spoluvlastnictví, respektive za účelem jednání o uzavření dohody, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy /viz předžalobní výzvy na č. l. 8-19 včetně podacích lístků/. Žalovaní 1. až 4. reagovali na předžalobní výzvu žalobkyně replikou ze dne 3. 7. 2024 doručenou zástupci žalobkyně do datové schránky dne 4. 7. 2024. V replice sdělili, že z předžalobní výzvy nevyplývá, jaké konkrétní podmínky odkupu si žalobkyně představuje a že jsou připraveni jednat o vypořádání spoluvlastnictví, je však třeba sdělit konkrétní podmínky, příp. zaslat návrhy dohody o vypořádání /viz odpověď na předžalobní výzvu na č. l. 94 a doručenka na č. l. 114/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.8. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.9. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.10. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě, v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Soud poznamenává, že zákonná úprava spoluvlastnictví vychází ze zásady, dle které nelze žádného ze spoluvlastníků nutit, aby nadále ve spoluvlastnickém svazku setrvával. Pokud tedy žalobkyně navrhla zrušení spoluvlastnictví, a ostatní spoluvlastnici nadto se zrušení souhlasili, soud předmětné spoluvlastnictví zrušil, když navíc neshledal přítomnost žádné okolnosti, která by představovala zákonnou překážku zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z.12. Jde-li o způsob vypořádání spoluvlastnictví, je třeba podtrhnout, že při soudním vypořádání není soud vázán návrhy účastníků o tom, jak se má vypořádání provést, a může se rozhodnout i pro jiný způsob vypořádání, než jaký byl navržen. Na druhou stranu soud nemůže nařídit prodej věci v případě, má-li o věc zájem některý ze spoluvlastníků, který může zajistit její účelné využití a je schopen ostatním spoluvlastníkům poskytnout přiměřenou náhradu. Z dikce § 1147 o. z. vyplývá, že způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví mají v zákoně své stanovené pořadí, které musí být soudem respektováno. Na prvém místě přichází v úvahu rozdělení věci, a není-li to možné, nastupuje další způsob, tedy přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Není-li uskutečnitelný ani tento způsob vypořádání, přichází na pořad způsob třetí, kdy soud nařídí prodej nemovitosti a výtěžek je rozdělen mezi spoluvlastníky.13. Z hlediska prvého a přednostního způsobu vypořádání spoluvlastnictví, jímž je rozdělení věci, soud konstatuje, že tento způsob v dané případě shledává za zcela nevhodný. Byť teoreticky nemovitosti lze samozřejmě rozdělit, avšak s ohledem na jejich množství, velikost, nemožnost samostatného hospodářského využití a též s ohledem na množství spoluvlastníku nedává rozdělení nemovitostí žádný hospodářský či ekonomický smysl a spíše by mohlo vést ke snížení jejich hodnoty.14. V případě přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků, jako v pořadí druhému způsobu vypořádání spoluvlastnictví, je třeba jednak přihlédnout k tomu, aby byla věc účelně využita (srov. kupř. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1283/2001), dále k tomu, zda spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s takovýmto postupem vůbec souhlasí a naposledy je třeba přihlédnout ke kredibilitě spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, tedy k tomu, zdali disponuje finančními prostředky k vyplacení spoluvlastnického podílu, a to i z pohledu včasnosti takové výplaty. V daném případě žádný ze spoluvlastníků nechce ani jeden z předmětných pozemků přikázat do svého výlučného vlastnictví, a proto ani tento způsob vypořádání zde nepřipadá v úvahu.15. Jediným možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je proto prodej nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky dle velikosti spoluvlastnických podílů.16. S ohledem na shora uvedené soud proto zrušil spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a dále rozhodl o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek