9 C 280/2025-19 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 744 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, . dne 26. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal společně se souhrnnými náklady a úroky ve výši 6 744 Kč řádně a včas vrátit do smluvené doby splatnosti, tj. do 26. 12. 2023. Žalovanému byl úvěr poskytnut v plné výši, nicméně žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celé výše úvěru 21 744 Kč, když svůj závazek neuhradil ani z části. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena ze společnosti Emma’s credit, s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 na společnost , právnická osoba, . a poté byla postoupena smlouvou ze dne 10. 2. 2025 na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný ani poté však svůj závazek nesplnil. Žalobkyni tedy nezbylo než se svého nároku domáhat soudní cestou.3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný byl v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinný a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřil.4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Celková dlužná částka tedy činí 21 744 Kč, což představuje dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úroky ve výši 443,84 Kč. Dále pak žalovaný dluží příslušenství spočívající v úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 744 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení. Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, když předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 od své právní předchůdkyně. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaný se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřil, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 685 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 315 Kč a soudní poplatek ve výši 870 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.