1 C 272/2025-38 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 12 020 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne , datum, prostřednictvím sítě internet smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 100 Kč bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 2 308 Kč, který měl být spolu s jistinou splacen do 16. 2. 2024. Žalobkyně poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na uvedené telefonní číslo. Smlouva tak byla uzavřena v písemné podobě. Předmětem žaloby je nesplacená jistina a sjednaný poplatek, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 7 100 Kč od 17. 2. 2024 do 19. 2. 2025 ve výši 2 612 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila.3. Žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , obchodní podmínky, upomínky k úhradě. Smlouva o zápůjčce je formulář, který neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalované. Na konci textu smlouvy je u žalované uveden číselný PIN kód. Z textu vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v celkové výši 7 100 Kč na shora uvedený účet s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 308 Kč, když celá částka měla být splacena do 16. 2. 2024. Okamžikem prodlení se splacením zápůjčky veškeré vyúčtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se součástí jistiny. Smlouva obsahuje smluvní pokuty pouze za porušení povinností ze strany žalované, a to mimo jiného v případě prodlení se splněním závazků dle této smlouvy je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva dále vypočítává úkony, za které je žalobkyně oprávněna požadovat náklady, a to mimo jiného za písemnou upomínku ve výši 500 Kč za výzvu (max. počet výzev 5), dále za emailové upomínky, telefonické upomínky, SMS upomínky, předání spisu k vymáhání atd. K předloženým písemným upomínkám žalobkyně nepředložila doklad o odeslání. Dle výpisu z účtu žalobkyně dne , datum, byla na shora uvedený účet žalované zaslána částka 7 100 Kč. Dle zprávy , banka, . ze dne , datum, částka 7 100 Kč byla připsána na účet žalované. Dopisem ze dne 14. 10. 2024 podaným dle podacího lístku téhož dne k poštovní přepravě byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do tří dnů.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovanou, tedy že žalovaná smlouvu podepsala PINem, který jí byl zaslán žalobkyní. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 7 100 Kč žalobkyní na účet žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovanou stranu. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na její účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč. Pro zbývající částku žalobu zamítl. I v případě prokázání uzavření smlouvy, nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o prověřování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva by v takovém případě byla neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně by měla v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě čerpané a nesplacené částky 7 100 Kč.5. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Soud tak shledal úspěch a neúspěch účastníků srovnatelný a rozhodl proto tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení.7. Lhůtu k plnění soud určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.