11 C 8/2026-61 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč jeho čerpáním na účtu. Úvěr byl úročen roční sazbou ve sjednané výši 18,9 % ročně. Žalovaný porušil smluvní povinnost, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne , datum, . Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč a příslušenství. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem 61 795 Kč a celkem uhradil částku 42 579,52 Kč. Žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z tvrzení žalovaného o výši příjmu ze zaměstnání 18 500 Kč, výdaje stanovila na částku 4 860 Kč. Dle výpisu z běžného účtu neměl žalovaný evidovány žádné exekuční příkazy ani jiné rizikové transakce. Dále žalobkyně požadovala částku 500 Kč. Žalovaný se na běžném účtu zavázal udržovat tolik peněz, aby se nedostal do záporného zůstatku, jinak byl povinen záporný zůstatek uhradit. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu a záporný zůstatek ve výši 500 Kč neuhradil.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ceníku, dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu, výpisu z běžného účtu soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit shora uvedený běžný účet. Dle obchodních podmínek se považuje nepovolený debetní zůstatek nebo závazek po splatnosti delší než 30 dnů za podstatné porušení povinností. Na základě dodatku ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč přečerpáním na jeho běžném účtu. Žalovaný se zavázal platit úroky uvedené v žalobě. Dle výpisů z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, a přehledu čerpání a splácení úvěru byl úvěr opakovaně čerpán, celkem byly čerpány a splaceny částky uvedené v žalobě. Dle mimořádného výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, činil konečný zůstatek zápornou částku -500 Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do , datum, . Dle informace o sledování zásilky byla zásilka dodána , datum, .5. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, činil počáteční zůstatek 2 727,16 Kč a konečný zůstatek 727,16 Kč, když žalovaný vybral v říjnu částku 2 000 Kč. Dle interního záznamu žalobkyně žalovaný uvedl, že má příjem 18 500 Kč ze zaměstnání. Dle úvěrové zprávy neměl žalovaný evidován žádný úvěr.6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva o běžném účtu. Dle ustanovení § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Na ujednání stran na základě dodatku ke smlouvě o běžném účtu se tak vztahoval též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však neprověřila faktické příjmy a výdaje žalovaného. Výdaje, ze kterých žalobkyně vycházela, jsou nereálné a jediný předložený výpis z účtu před uzavřením smlouvy výdaje a příjmy žalovaného neprokázal. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 19 215,48 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 42 549,52 Kč (61 795 Kč – 42 579,52 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně ze dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Soud dále přiznal žalobkyni nárok na vrácení částky 500 Kč, když žalovaný porušil ustanovení o hospodaření na běžném účtu a nepovolený záporný zůstatek ve výši 500 Kč nevyrovnal. Ve zbývající výši žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně, neúspěch měla v nepatrné výši. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 820 Kč a náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle vyhlášky č. 254/2012 Sb. představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů, a to předžalobní upomínku a žalobu. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč.9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.