14 C 303/2025-40 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované žalobu, na jejímž základě se domáhala zaplacení částky ve výši 45 094 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala elektřinu do odběrného místa žalované na adrese , adresa, . V této souvislosti žalobkyně vyúčtovala žalované příslušné částky za odebranou energii, a to fakturou číslo , hodnota, se splatností dne 2. 12. 2022 na částku 4 228 Kč, fakturou číslo , hodnota, se splatností dne 1. 5. 2023 na částku 6 500 Kč a fakturou číslo , hodnota, se splatností dne 29. 5. 2023 na částku 34 366 Kč. Žalovaná však tyto částky nikdy neuhradila a žalobkyně je proto nucena se domáhat její úhrady soudní cestou.2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Je nutné zdůraznit, že účastníci řízení s tímto postupem souhlasili, když žalované bylo doručeno předmětné usnesení uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a žalovaná ve věci zůstala zcela pasivní. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, , příslušnými fakturami, obchodními podmínkami žalobkyně a předžalobními upomínkami má za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinnými důkazy.4. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že žalobkyně dodávala žalované na základě předmětné smlouvy elektřinu do specifikovaného odběrného místa, avšak nebylo prokázáno, že žalovaná by výše uvedené vyúčtování uhradila. Soudu proto nezbylo než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 708 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 804 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 094 Kč, sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).