9 C 385/2025-18 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 639,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 5 264,48 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a částku 62,42 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím sítě internet smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka v celkové výši 5 000 Kč, a to jednorázovou platbou na účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr byla žalovaná povinna řádně splácet smluvenými denními splátkami při úrokové sazbě 1,066 % denně. V průběhu smluvního vztahu neměla žalovaná svůj závazek uhradit ani z části. Z důvodu prodlení žalované byla ze strany žalobkyně smlouva vypovězena a bylo požadováno doplacení dlužných částek. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 4 999,98 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, úrok v kapitalizované výši 6 374,71 Kč, poplatek za doplňkovou službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokuta v částce 62,42 Kč. Dále pak byl požadován zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 264,48 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně ve svém návrhu dále uvedla, že pokud by soud měl za to, že nárok z úvěrové smlouvy nemá za dostatečně prokázaný, navrhuje, aby byl nárok na zaplacení jistiny úvěru posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Po zhodnocení přiložených důkazů bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 11 900 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 1,066 % denně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby Bank ID, z čehož byly zjištěny všechny osobní údaje žalované a na základě zaslání verifikační platby bylo ověřeno, že žalovaná je vlastníkem bankovního účtu, na který jí byly následně zaslány úvěrové částky. Dle dokladů o vyplacení úvěru a zprávy České spořitelny a.s. ze dne 9. 12. 2025 má soud za prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala dne , datum, připsáním částky 5 000 Kč na svůj účet. Z listiny „Prodlení v délce 92 dní“ ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě vzniklého dluhu a tímto dokladem již ke dni , datum, úvěrovou smlouvu vypověděla a žalovanou opět vyzvala k doplacení dlužné částky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2025.4. K tvrzení žalobkyně, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz pouze předloženým interním výpisem o posouzení úvěruschopnosti s tím, že žádné další podklady k posouzení úvěruschopnosti nebyly k žalobě připojeny. Z předloženého výpisu bylo zjištěno, že žalovaná své příjmy určila částkou 10 000 Kč a své měsíční výdaje částkou 6 200 Kč. Skutečnou výši příjmů žalované pak měla žalobkyně zjistit ve výši 31 708 Kč z výpisu z účtu žalované, který k žalobě rovněž nebyl připojen.5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nepředložila žádné důkazy.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalované zabývala, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalované před uzavřením předmětné smlouvy, nejsou nijak prokázány výdaje žalované před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Žalobkyně se v tomto smyslu spokojila pouze s údaji žalované o jejích měsíčních výdajích v celkové výši 6 200 Kč. Žalovaná pak zcela nepravdivě uvedla výši svého měsíčního příjmu, když jeho skutečná výše měla být žalobkyní následně zjištěna ve výši pouze 31 708 Kč. Tyto údaje nelze je z žádných dalších předložených důkazů objektivně ověřit. Žalobkyně sice provedla nějaký vlastní odhad předpokládaných nákladů ve výši 6 055 Kč, ale ani tento nelze považovat za objektivní a tento odhad nevycházel z žádných relevantních podkladů a navíc takovéto výdaje rovněž nemohou odpovídat skutečnosti. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaná má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ji týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaná vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jejími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a to ještě navíc ze zcela zjevně nepravdivých.14. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Nadto je potřeba zdůraznit, že soud rovněž shledává úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednaného obchodního úro