9 C 468/2025-22 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 221 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, , s.r.o. dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 500 Kč, který se zavázala společně se souhrnnými náklady a úroky ve výši 4 721 Kč řádně a včas vrátit do smluvené doby splatnosti, tj. do 19. 4. 2024. Žalované byl úvěr poskytnut v plné výši, nicméně žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celé výše úvěru 15 221 Kč, když svůj závazek neuhradila ani z části. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena ze společnosti , Anonymizováno, , s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, . a poté byla postoupena smlouvou ze dne , datum, na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná ani poté však svůj závazek nesplnila. Žalobkyni tedy nezbylo než se svého nároku domáhat soudní cestou.3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná byla v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinná a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřila.4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaná na svůj závazek nic neuhradila. Celková dlužná částka tedy činí 15 221 Kč, což představuje dlužnou jistinu ve výši 10 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410,32 Kč a úroky ve výši 310,68 Kč. Dále pak žalovaná dluží příslušenství spočívající v úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 221 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení. Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, když předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od své právní předchůdkyně. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřila, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 300 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.