12 C 158/2020-45 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 30. 8. 2016 s původním věřitelem [původní věřitel] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem: [sídlo], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] smlouvu o zápůjčce ve znění smluvních podmínek původního věřitele. Smlouva o zápůjčce byla dle žalobních tvrzení uzavřena předchůdcem žalobce a žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, resp. formou textové SMS. Žalovaný poté, co odsouhlasil smluvní podmínky původního věřitele, obdržel bezhotovostně půjčku ve výši 11 500 Kč, kterou se zavázal vrátit. Žalovaný však svůj závazek nedodržel a zápůjčku nesplatil. Žalobce pohledávku za žalovaným nabyl smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou. Žalovaný se žádným způsobem v průběhu řízení nevyjádřil. Z listin předložených žalobcem a vyžádaných od [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel převodem na svůj bankovní účet č. [bankovní účet] částku 11 500 Kč, a to z účtu č. [bankovní účet], dne 30. 8. 2016. Aktivní legitimace žalobce vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a podacího archu a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, které žalobce soudu předložil. Uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o půjčce nebylo z předložených důkazů ani v jejich vzájemných souvislostech zjištěno. Žádná podepsaná smlouva nebyla předložena a žádný souhlas žalovaného s konkrétním zněním smlouvy nebyl prokázán. Žádný přímý důkaz o smlouvě se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře či formou textové SMS nebyl označen, stejně jako nebyl označen ani žádný důkaz o připojení právě žalovaného na internetové stránky předchůdce žalobce. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,... Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 23. 5. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl, tedy ohledně žalovanému poskytnuté finanční částky ve výši 11 500 Kč, a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky dle a podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, přiznal mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech právního zastoupení. Jak bylo zjištěno, žalobce podal více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby, navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a v řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 300 Kč, tj. celkem 900 Kč (3 x 300 Kč), dále žalobci přiznal náhradu nákladů 3 x 100 Kč paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21% (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.