12 C 162/2020-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 260,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalované na základě uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a revolvingového úvěru uzavřené žalobkyní se žalovanou dne 24. 8. 2006 a obchodních podmínek úvěrový rámec, který žalovaná postupně čerpala. Splatnost byla dohodnuta měsíčními splátkami ve výši dle Sazebníku. Žalovaná svým povinnostem nedostála, dostala se do prodlení se sedmi splátkami, čímž došlo k zesplatnění dluhu k 16. 5. 2019. Dlužnou částku tak tvoří dlužná jistina ve výši 15 260,13 Kč. Žalovaná přes upomínku žalobkyni na tuto částku již ničeho neuhradila. 2. Z provedených listinných důkazů soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí kreditní karty a revolvingového úvěru, obchodních podmínek a sazebníku, že žalované byl touto smlouvou poskytnut úvěrový rámec 25 000 Kč, z něhož žalovaná úvěr čerpala a zavázala se úvěr splácet. Výpisy z úvěrového účtu a transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná poskytnutý úvěrový rámec využívala, avšak nesplácela řádně, od roku 2017 se dostávala do prodlení. Žalovaná částka odpovídá výši dluhu žalované. Upomínkami a upozorněními žalobkyně bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě splátek dluhu a upozorněna na následky ve formě zesplatnění celé pohledávky. 3. Ze zesplatnění pohledávky ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila žalovaný dluh k tomuto dni a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených listinných důkazů, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr. Z transakční historie a odstoupení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění. 5. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 497 a následujících zák. č. 513/1991 Sb., obch. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdy na právní vztahy dopadá obchodní zákoník s ohledem na charakter smlouvy mezi účastníky uzavřené, dle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel na požádání dlužníka, že poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nesplácela řádně a včas (důkazní břemeno o opaku nese žalovaná), porušil tedy své smluvní povinnosti dlužníka, byl řádně upomenut, nereagoval, a pro jeho chování došlo k zesplatnění úvěru tak, že se stal celý splatný najednou. Podle § 499 obch. zákoníku, za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná dluží žalovanou částku (jistinu i poplatky), a uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalobci. 6. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaná jej bude způsobem ve smlouvě stanoveném splácet. Žalovaná však svůj dluh řádně a včas nesplácela a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalované úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 260,13 Kč sestávající z částky 3x 1 740 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, žaloba a předžalobní výzva) a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.