12 C 166/2019-55 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě tvrdil, že žalobce po jednání o uzavření smlouvy žalovanému poskytl dne 11. 3. 2014 částku 3 500 Kč, a to to prostřednictvím platby z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. V poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Žalovaný ani přes výzvu žalobce však částku nevrátil. Žalovaný se žádným způsobem v průběhu řízení nevyjádřil. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný obdržel převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 3 500 Kč, a to od žalobce dne 11. 3. 2014. Dle žalobních tvrzení žalovaný tuto částku nevrátil (důkazní břemeno o vrácení částky neunesl žalovaný), ač k tomu byl dne 22. 8. 2018 písemně vyzván. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,.... Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 23. 5. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl, tedy ohledně žalovanému poskytnuté finanční částky ve výši 3 500 Kč, a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, přiznal mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a nákladech právního zastoupení. Jak bylo zjištěno, žalobce podal více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby, navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv.„ formulářovou“ žalobu. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a v řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 200 Kč, tj. celkem 600 Kč (3 x 200 Kč), dále žalobci přiznal náhradu nákladů 3 x 100 Kč paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a DPH 21% (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.