19 C 128/2020-51 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako obchodní společností podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen [označení právnické osoby] [anonymizována dvě slova]), odštěpením, přičemž [označení právnické osoby] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba], a k fúzi sloučením [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 26.7.2017 smlouvu [číslo] dle níž bylo žalované poskytováno televizní vysílání prostřednictvím satelitu. Služby byly žalované poskytovány až do 28.2.2018, kdy byla smlouva ukončena. Žalované vznikla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení, a to 2x Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] a 2 x přístupová karta [číslo] [číslo]. Tato zařízení, která žalovaná od žalobkyně převzala, což stvrdil svým podpisem, v požadované lhůtě nevrátila. Dle smlouvy je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za nevrácení Set top boxu vždy ve výši 5 000 Kč, tedy celkem 10 000 Kč a za nevrácení přístupové karty vždy ve výši 1 500 Kč, tedy 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku žalobkyně ani přes zaslání předžalobní výzvy neuhradila, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud žalovanou obesílal na adresu, mj. na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel – [ulice a číslo], [obec], kde si žalované písemnosti nepřevzala, proto jí byly dne 13.11.2020 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobkyně omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Na jednání soud provedl důkazy, z kterých zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil aktivní legitimaci žalobkyně. Ze smlouvy o poskytování elektronických komunikací ze dne 26.7.2017 a z formuláře o provedení ze dne 26.7.2017 vyplývá, že ji uzavřela žalobkyně a žalovaná, předmětem je poskytování služeb ve smlouvě specifikovaných, žalované byla poskytnuta ve smlouvě shora specifikovaná zařízení a dle smlouvy je uživatel povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, resp. 5 000 Kč pokud nevrátí ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy poskytnutá zařízení. Z všeobecných obchodních podmínek vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi účastníky, dle čl. 8 je uživatel povinen vrátit ve lhůtě 10 dnů poskytnuté zařízení. Výzvou ze dne 21.3.2018 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení 2 x set top bosu a 2 x přístupové karty i k úhradě smluvní pokuty na nevrácená zařízení ve výzvě specifikovaná. Výzvou ze dne 20.4.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty na nevrácená zařízení celkem ve výši 13 000 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 26.7.2017 smlouvu o poskytování elektronických komunikací, v níž bylo mimo jiné ujednáno, že žalobkyně poskytne žalované ve smlouvě specifikovaná zařízení, dle obchodních podmínek byla žalovaná povinna poskytnutá zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy žalobkyni vrátit, a byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení smlouvy a nevrácení těchto zařízení. Smlouva byla ukončena dne 28.2.2018, žalovaná však zařízení žalobkyni nevrátila. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že byla bez rozumných pochybností prokázána tvrzení žalobkyně ohledně platně uzavřené smlouvy, jejíž součástí byl i ujednání o smluvní pokutě. Bylo rovněž prokázáno porušení povinnosti žalovanou a výše dlužné částky. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2048 a násl. občanského zákoníku, kdy ujednají-li si pro případ porušení smluven povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobkyně měla plný úspěch. Soud žalobkyni přiznal náhradu ve výši 2 452 Kč, což představuje odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění novely č. 120/2014 Sb. (snížená odměna za formulářové žaloby) á 300 Kč, režijní paušál za tři úkony právní služby á 100 Kč. Soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal úkony spočívající v přípravě a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby. DPH ve výši 21% (sazba ke dni uskutečnění shora uvedených úkonů) činí částku ve výši 252 Kč. Do náhrady nákladů řízení soud započetl i zaplacený soudní poplatek žalobcem a to ve výši 1 000 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 2 452 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelského úvěru). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). U zdejšího soudu žalobce podal typově shodě žaloby vedené pod sp. zn.: např. 19 C 212/2019, 20 C 244/2019, 20 C 233/2020 a další. 7. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. 8. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.