19 C 256/2020-40 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky ve výši 23 734,84 Kč s příslušenstvím, které představuje zákonný úrok z prodlení a dále uhrazení smluvní pokuty ve výši 19 604,98 Kč. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 22.8.2017 Smlouvu o úvěru [název] [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,66% ročně. Žalovaný se zároveň, vyjma uvedeného úroku, zavázal uhradit administrativní poplatek ve výši 200 Kč měsíčně. Uvedený úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 492 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, neboť se se splátkou dne 30.9.2017 dostal do prodlení o více než 75 dní, což je dle smlouvy považované za hrubé porušení podmínek. V důsledku této skutečnosti byl úvěr ke dni 31.12.2017 zesplatněn. Následně žalobce vyčíslil dlužnou jistinu z úvěru částkou 20 000 Kč. Nesplacený úrok žalobce vyčíslil v částce 1 310,68 Kč, kdy se jedná o kapitalizovaný úrok v sazbě 19,66% ročně z aktuální výše vyčerpané jistiny úvěru, dále nesplacený administrativní poplatek ve výši 800 Kč, smluvní pokuta vzniklá do dne zesplatnění ve výši 274,16 Kč a dále účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou ve výši 1 350 Kč. Žalobce dále po žalovaném požaduje uhradit smluvní pokutu pro případ prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru v sazbě 0,1% denně až do podání žaloby z částky nesplaceného úvěru a dalších nároků přirostlých po zesplatnění, ve výši 19 604,98 Kč. Žalobce rovněž provedl posouzení bonity žalovaného na základě dokladech o příjmech a výdajích a dalších dokumentů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ústního jednání se bez omluvy neúčastnil. Soudní obsílku spolu s žalobou si nepřevzal, proto mu byly uloženy na poště dne 12.11.2020 a následně byly odeslány zpět soudu. Soud žalovaného obesílal na adresu evidovanou v evidenci obyvatel- [ulice a číslo], [obec]. Žalobce se z jednání omluvil. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [název] [číslo] má soud za prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu dne 22.8.2017, na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč s úrokem ve výši 19,66% ročně. Uvedený úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 492 Kč. V bodě 4 a 6 Smlouvy o úvěru je uvedeno, že měsíční administrativní poplatek při čerpání úvěru činí 1% měsíčně z úvěrového rámce, tedy 200 Kč. V bodě 7 smlouvy je uvedeno, že pro případ prodlení dlužníka se sjednává smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení. V bodě 8.3 Smlouvy je uvedeno, že dlužník je povinen dále uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně ze zvýšené jistiny po zesplatnění, ohledně níž je dlužník v prodlení až do zaplacení. Zaslání úvěrované částky ve výši 20 000 Kč žalovanému má soud za prokázané z Výdajového pokladního dokladu [číslo] ze dne 22.8.2017. 4. Skutečnost, že žalovaný úvěrové splátky řádně a čas nesplácel má soud za prokázané z Oznámení zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě dluhu ze dne 31.12.2017, kde byl žalovaný upozorněn na dlužnou částku ve výši 23 735,15 Kč a dále na to, že pro neplacení úvěrových splátek byl úvěr ke dni 31.12.2017 zesplatněn. Výši jednotlivých dlužných částek má soud za prokázanou z dokumentu nazvaném„ Neuhrazené evidované částky k úvěru [název] [číslo] ke dni zesplatnění- [celé jméno žalovaného]“. Z tohoto dokumentu je patrné, že výše dlužné jistiny činila částku ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni 31.12.2014 částku ve výši 1 310,68 Kč, dlužný administrativní poplatek částku ve výši 800 Kč a smluvní pokuta do zesplatnění v částce 274,16 Kč (jedná se o smluvní pokutu za dlužné splátky 10-12/2017). Smluvní pokuta po zesplatnění dle bodu 8.3 Smlouvy byla vypočtena částkou ve výši 19 604,98 Kč O správnosti tohoto výpočtu nemá soud důvodu pochybovat, neboť byl učiněn prostřednictvím výpočetního softwaru, který bývá pravidelně auditován a podléhá i kontrole ze strany ČNB. 5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, kdy bylo nutno zamítnout nárokovanou smluvní pokutu v částce 9 879,14 Kč. Soud má za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § 2395 a násl. nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Dle § 2395 obč. zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zatímco žalobce svůj závazek ze Smlouvy o úvěru splnil a žalovanému poskytl sjednanou výši úvěru, žalovaný svůj závazek splatit úvěr i s úroky nesplnil. Administrativní poplatek ve výši 800 Kč je odvozen od úvěrové smlouvy, kde bylo dohodnuto, že tento poplatek bude činit 1% z úvěrového rámce, v daném případě tedy 200 Kč měsíčně. Za 4 měsíce prodlení činí poplatek částku 800 Kč. Obchodní úrok ve výši 19,66% měsíčně z dlužné jistiny činí 1 310,68 Kč. 6. Pokud však jde o výši smluvních pokut celkem ve výši 19 879,14 Kč, kdy se jedná o součet smluvní pokuty před zesplatněním ve výši 274,16 Kč a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 19 604,98 Kč, byly tyto nárokovány v rozporu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl ke dni uzavření úvěrové smlouvy již účinný. Dle § 122 odst. 3 cit. zákona, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200 000 Kč. V daném případě činila výše spotřebitelského úvěru částku 20 000 Kč a celková výše smluvní pokuty tak mohla být nárokována maximálně ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nárokoval celkem smluvní pokutu ve výši 19 879,14 Kč, bylo nutno žalobu co do částky, jež převyšuje na smluvní pokutě částku 10 000 Kč, zamítnout. Z uvedeného důvodu tak byla žaloba co do částky 9 879,14 Kč zamítnuta. Pro úplnost soud uvádí, že posuzoval, zda samotné ustanovení o smluvní pokutě v uvedené úvěrové smlouvě není v rozporu s zákonem č. 257/2016 Sb., kdy v kladném případě by s ohledem na ust. § 588 o.z. bylo nutno odmítnout celý nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť by zjevně odporoval zákonu, resp. ust. 122 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem tomu, že výše smluvní pokuty byla koncipována denní sazbou ve výši 0,1% denně, což je s ohledem na ust. § 122 odst. 2 cit. zákona ještě přípustné a s ohledem na to, že výše smluvní pokuty se odvíjela od doby prodlení žalovaného, nelze dovodit, že by samotné ustanovení o smluvní pokutě bylo v rozporu s textem ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tak pouze zamítl nárok v části, který přesahoval částku maximálně možně nárokované smluvní pokuty, tedy nad 10 000 Kč. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalobce měl úspěch pouze částečný, proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobce byl zastoupen advokátem, proto soud náklady žalobce vypočetl dle vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Soud právnímu zástupce žalobce, jako účelně vynaložené, přiznal tři úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy k plnění) ve výši á 2 860 Kč za jeden úkon (počítáno z tarifní hodnoty 43 339 Kč). Režijní paušál právnímu zástupci žalobce náleží ve výši á 300 Kč za každý uskutečněný právní úkon, tedy celkem ve výši 900 Kč DPH ze shora uvedených částek činí 1 990,80 Kč. Žalobci dále náleží náhrada nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 734 Kč Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 13 204,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl pouze o 54,41% úspěšnější než žalovaný, činí náhrada nákladů řízení částku ve výši 7 184,73 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.