8 C 165/2020-34 — Okresní soud v Litoměřicích

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o půjčce, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] s žalovaným dne 29.10.2007. Žalobce uvedl, že původní věřitel půjčil žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 42400 Kč v 53 týdenních splátkách po 800 Kč žalovaný uhradil pouze 39700 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel přechodnému věřiteli dne 19.6.2015 a z něj pak došlo k postoupní na žalobce smlouvou ze dne 24.8.2018 na žalobce. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil. Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 29.10.2007 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobci uhradit půjčenou částku a dále souhrnný poplatek ve výši 17400 Kč. Žalovaný se zavázal hradit dluh v celkem 53-ti týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný uhradil žalobci na dlužnou půjčku pouze částku 39 700 Kč a dluží tak částku 2700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena přechodnému věřiteli a z něj pak žalobci a tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Soudem bylo zjištěno, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o půjčce 25000 Kč, byl sjednán poplatek za sjednanou půjčku ve výši 17400 Kč, žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit celkem 42 400 Kč. Jelikož žalovaný uhradil pouze částku 39 700 Kč, je povinen dluh ve výši 2700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlením uhradit žalobci, na nějž přešla pohledávka od původního věřitele smlouvou o postoupní pohledávek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 700 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.