9 C 264/2020-31 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 15. 4. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky 2 139 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne 28. 2. 2017. Žalovaná byla povinna platit měsíční poplatek ve stanovené výši, tj. 135 Kč. Žalovaná nezaplatila tento poplatek za měsíce únor 2018 až prosinec 2018, leden 2019 až červenec 2019 včetně, takže celkem z tohoto důvodu dluží žalobci 2 139 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to upomínku žalobce ze dne 17. 9. 2019 a 6. 11. 2019, potvrzení České pošty, s. p. a specifikaci výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vypracovaného žalobcem a potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku z 1. 4. 2020. 3. Při právním věci soud rozhodoval podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., dle kterého poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 4. Podle § 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 5. Podle § 12 odst. 5 zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2007 120 Kč a podle § 12 odst. 6 uvedeného zákona, měsíční výše televizního poplatku činí od 1. ledna 2008 135 Kč. 6. Podle § 10 zák. č. 348/2005, nezaplatí-li poplatník televizní poplatek, na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve kterém bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu, včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpis práva občanského. 7. Podle § 8 odst. 2 cit. zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem a to do 15 dnů od dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 10. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 12. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vycházel ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalovaná byla držitelkou televizního přijímače, když se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence dne 28. 2. 2017. Žalovaná byla povinna platit měsíční televizní poplatek po 135 Kč, když nezaplatila za měsíce únor 2018 až prosinec 2018, leden 2019 až červenec 2019 včetně, takže celkem z tohoto důvodu dluží žalobci na nezaplaceném televizním poplatku částku ve výši 2 139 Kč s příslušenstvím. 13. Žalobce požaduje po žalované zákonný úrok z prodlení z každé měsíční částky po 135 Kč od 16. 2. 2018 do podání žaloby, tedy do 15. 4. 2020, který celkem vypočetl na částku 273,30 Kč. 14. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 2 139 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 16. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za dva úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), celkem tedy částku 400 Kč. 17. Dále soud přiznal dva režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 200 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 600 Kč. 18. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 126 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 126 Kč.