12 C 142/2021-33 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2x [částka], s tím, že žalovaný dne [datum] využil přepravních služeb předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“), a to jízdou [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizována dvě slova] a [obec] – [část obce] a opačně, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] přepravu cestujících a zavazadel (dále jen„ Tarif [anonymizováno]“), a to v částce [částka]. Zbylých [částka] vyměřila předchůdkyně žalobkyně žalovanému jako přirážku k jízdnému v souladu s § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a Tarifem [anonymizováno]. Pohledávka byla postoupena dne [datum] včetně příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“). Tato společnost ji následně dne [datum] včetně příslušenství postoupila žalobkyni. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku před podáním žaloby neuhradil. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Soud z [anonymizováno] o [anonymizováno] ze dne [datum] a z připojeného [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] zjistil, že dne [datum] se žalovaný přepravoval vlakem [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce], přičemž na výzvu kontrolora-průvodčího se neprokázal platnou jízdenkou. Jízdné na místě také neuhradil. Soud z [anonymizováno] o [anonymizováno] ze dne [datum] a z připojeného [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] zjistil, že dne [datum] se žalovaný přepravoval vlakem [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec], přičemž na výzvu kontrolora-průvodčího se neprokázal platnou jízdenkou. Jízdné na místě také neuhradil. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. v platném znění výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Závazek se smlouvy o přepravě osob je upraven v § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – podle těchto ustanovení se mj. smlouvou o přepravě osob zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Podle § 37 odst. 4 písm. d) a zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolních odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. b) téhož ustanovení je cestující povinen se při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat platným dokladem, a neprokáže-li se platným dokladem, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 tamtéž stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout [částka]. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li se cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 tamtéž a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Ohledně obsahu smlouvy o přepravě a povinnosti žalovaného zaplatit žalované částky však žalobce neunesl důkazní břemeno, když neoznačil ani nepředložil žádné důkazy, z nichž by smluvní ujednání o jízdném a přirážce (či případně o výši bezdůvodného obohacení žalovaného) vyplývaly, neboť chybí platné smluvní přepravní podmínky a tarif žalobce. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení o existenci a výši dluhu žalovaného, tedy k uvedené skutečnosti neunesl důkazní břemeno. Vzhledem k nepředložení aktuálně (k datu jízdy žalovaného) platných přepravních podmínek a tarifu, nezbylo než žalobu zamítnout pro neunesení důkazního břemene žalobce. Smluvní přepravní podmínky nebyly soudu předloženy vůbec a Tarify pouze v neaktuálním (již neplatném) znění. Žalobce se na jednání nedostavil. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., když až při provádění důkazů na jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení o výši dluhu, a žalobce si tak zmařil možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Z výše uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu zamítnout pro neprokázání žalobních tvrzení žalobcem, který nesl důkazní břemeno. Důkazy o postoupení pohledávek se soud pro nadbytečnost nezabývá, neboť na rozhodnutí soudu nemohou mít žádný vliv. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.