12 C 172/2020-28 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující nesplacenou zápůjčku poskytnutou žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 1. 8. 2017. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce tuto částku a to do 29. 8. 2017. Žalovaný neuhradil zápůjčku řádně a včas. Na své závazky žalovaný neuhradil ničeho a žalobce, který pohledávku nabyl smlouvami o postoupení pohledávek, proto požaduje žalovanou částku 4 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnuté zápůjčky. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí finančních prostředků předchůdcem žalobce žalovanému a následnému dvojímu postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalobce prokazuje uzavření smlouvy o zápůjčce mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dokumentem nazvaným Smlouva o spotřebitelském úvěru. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že tento není žalovaným ani odsouhlasen ani podepsán a dokument uzavření smlouvy neprokazuje. Obsahuje pouze text, že dokument byl podepsán (neznámo kým) elektronickým podpisem (neznámo jakým). Nadto žalobce ani netvrdí ani neprokazuje, že řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru platném k datu uzavření smlouvy. Stejně tak není nikterak prokázán souhlas žalovaného s obchodními podmínkami předchůdce žalobce. Žalobce prokazuje poskytnutí finančních prostředků mezi předchůdcem žalobce a žalovaným důkazem označeným jako„ -výpis z účtu/potvrzení o platbě“. Žádný takový listinný důkaz však žalobce nepředložil, a s ohledem na neurčitost označení důkazu (chybí uvedení konkrétního čísla účtu a banky, stejně jako chybí označení období, za něž by výpis měl být vystaven) ani soud nemůže takový důkaz obstarat. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobce neoznačil a nepředložil důkazy prokazující, že právě žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce s předchůdcem žalobce. Stejně tak nebylo prokázáno poskytnutí jakéhokoli plnění ze strany předchůdce žalobce žalovanému. Nejsou označeny a předloženy žádné relevantní důkazy o uzavření smlouvy se žalovaným či o poskytnutí plnění právě žalovanému. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření smlouvy a poskytnutí zápůjčky, a soudu proto nezbývá než žalobu o smluvních nárocích či bezdůvodném obohacení zamítnout, a to včetně příslušenství, neboť žalobce neprokázal existenci žalovaného nároku. Ostatní navržené a provedené důkazy (týkající se aktivní legitimace žalobce či upomínání) nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a soud se jimi proto v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť z důvodu neunesení výše uvedeného důkazního břemene žalobce je zcela nerozhodné, zda ostatní tvrzené skutečnosti byly či nebyly prokázány. Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o objednávkách služeb a poskytnutí plnění, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.