12 C 224/2020-27 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 4 284 Kč představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne 18. 5. 2015. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 3 400 Kč na účet a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce tuto částku navýšenou o 884 Kč poplatku za poskytnutí úvěru. Společnost [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce svůj žalovaný nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru a zaplacení smluvního poplatku za poskytnutí úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků předchůdcem žalobce žalovanému a následnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalobce prokazuje uzavření smlouvy o úvěru mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dokumentem nazvaným SMLOUVA O ÚVĚRU [číslo]. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že tento není žalovaným podepsán, kolonka klient na konci dokumentu je prázdná, a dokument uzavření smlouvy neprokazuje. Žalobce prokazuje poskytnutí finančních prostředků mezi předchůdcem žalobce a žalovaným částečným výpisem z účtu č. [bankovní účet] ze dne 18. 5. 2015. Soud z tohoto dokumentu zjistil, že poskytnutí prostředků žalovanému neprokazuje, neboť platba na účet č. [bankovní účet] ve výši 3 400 Kč nemůže prokázat platbu žalovanému, když žádný důkaz neprokazuje, že účet č. [bankovní účet] patřil právě žalovanému. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] (v žalobě patrně omylem označena jako a. s.) a žalobcem žádné postoupení žalované pohledávky za žalovaným nevyplývá, neboť zaprvé pohledávka za žalovaným není v předmětné smlouvě uvedena, a zadruhé nebylo prokázáno, že [právnická osoba] touto pohledávkou za žalovaným mohla disponovat. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobce neoznačil žádné důkazy o tom, že by žalovaný uzavřel smlouvu s předchůdcem žalobce. Stejně tak nebylo prokázáno poskytnutí jakéhokoli plnění ze strany žalobce či jeho předchůdce žalovanému. A ani postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce nebylo prokázáno. Nejsou označeny žádné relevantní důkazy o uzavření smlouvy, o poskytnutí plnění nebo nabytí aktivní legitimace žalobcem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření smlouvy, o poskytnutí zápůjčky a nabytí pohledávky za žalovaným, a soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout, a to včetně příslušenství, neboť žalobce neprokázal existenci žalovaného nároku. Ostatní navržené a provedené důkazy nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a soud se jimi proto v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť z důvodu neunesení výše uvedeného důkazního břemene žalobce je zcela nerozhodné, zda ostatní tvrzené skutečnosti byly či nebyly prokázány. Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o objednávkách služeb a poskytnutí plnění, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.