12 C 267/2021-38 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky [částka] jako dlužné smluvní ceny jízdného ve výši [částka] za přepravu žalované uskutečněnou žalobkyní a dlužné přirážky k jízdnému za porušení přepravního řádu, když žalovaná se neprokázala platným jízdním dokladem při přepravní kontrole přepravy žalované uskutečněné žalobkyní dne [datum] na lince [anonymizováno] [číslo]. Přirážka je účtována v souladu s přepravními podmínkami. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, k jednání se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. Soud ze [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [číslo] zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem hromadné veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] [anonymizováno] linky [anonymizováno]. Na výzvu kontrolora ve stanici [anonymizována dvě slova] se však neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývají ze Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) platných od [datum] ve znění dodatků a [anonymizována dvě slova], platného od [datum] ve znění dodatků. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a kopie doručenky vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky. Závazek ze smlouvy o přepravě osob je upraven v § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který mimo jiné stanoví, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 4 písm. d) a zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolních odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. b) téhož ustanovení je cestující povinen se při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat platným dokladem, a neprokáže-li se platným dokladem, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 tamtéž stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout [částka]. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li se cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 tamtéž a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž se při přepravní kontrole neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby ve smyslu § 37 zákona o dráhách, § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno], čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného dle [anonymizována dvě slova] a přirážky k jízdnému ve výši [částka]. Žalovaná břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně případného zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému neunesla. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozhodnutí byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.