12 C 37/2021-52 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] a žalobce uzavřeli dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky předchůdce žalobce, včetně žalované pohledávky. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení poskytnutého zařízení – MODEM [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ Zařízení“). Zařízení mělo být předchůdcem žalobce předáno žalovanému k užívání objednaných služeb v souladu se Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 25. 2. 2015 (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí měly být i Všeobecné obchodní podmínky a ceník. Převzetí Zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 26. 2. 2015. Vzhledem k tomu, žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy, předchůdce žalobce dopisem ze dne 6. 8. 2015 od Smlouvy odstoupil. Dle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen vrátit předchůdci žalobce Zařízení ve lhůtě 7 dnů. Pro případ nevrácení Zařízení si v rámci Smlouvy předchůdce žalobce sjednal s žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný Zařízení předchůdci žalobce nevrátil, je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu dle ceníku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud zjistil následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Z předložené Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací verze E11 [číslo] soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 25. 2. 2015 uzavřena podle zákona o elektronických komunikacích smlouva, v rámci které žalovaný jako účastník a předchůdce žalobce jako poskytovatel uvedli objednané služby: UPC Internet: [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] za 379 Kč, dále [příjmení] [příjmení] televize: [anonymizována čtyři slova] 1 Kč na 3 měsíce, poté 28 Kč a pronájem modemu [anonymizována dvě slova] za 70 Kč s [anonymizováno] poplatkem 99 Kč a jiným poplatkem 1 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný svým podpisem předložené Smlouvy potvrdil, že se seznámil se specifikací služeb, ceníkem předchůdce žalobce a Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a bere na vědomí, že jsou součástí Smlouvy a zavazuje se uhradit smluvní pokutu, pokud nevrátí pronajaté Zařízení včas a v pořádku. Specifikace služeb, ceník ani Všeobecné podmínky však nebyly žalovaným podepsány. V souladu s nálezem ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 má soud za to, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud proto při zohlednění ústavního aspektu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), principů důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích, má za to, že smluvní pokuta (jejíž konkrétní okolnosti nejsou uvedeny ve smlouvě, ale pouze ve Všeobecných podmínkách a výše je uvedená pouze v ceníku) nebyla platně sjednána pro rozpor s dobrými mravy (ujednání skryté ve Všeobecných podmínkách a ceníku, na které je ve smlouvě pouze odkazováno špatně čitelným písmem nepatrné velikosti, kterým je vytištěn i samotný ceník). Kromě toho žalobce neprokázal převzetí Zařízení žalovaným do jeho dispozice, když předložený zakázkový list prokazuje pouze jeho instalaci, ale není v něm ani zmínka o tom, že jej žalovaný převzal do své držby. Jiný důkaz o předání a převzetí Zařízení nebyl navržen. Proto nelze žalobci smluvní pokutu za nevrácení Zařízení přiznat, neboť nebylo prokázáno platné sjednání ani předání Zařízení nebylo provedeným dokazováním zjištěno. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o předání Zařízení a platném sjednání smluvní pokuty za nevrácení Zařízení, a zmařil si také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. S ohledem na výše uvedené důvody nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Ostatními provedenými důkazy (všeobecné podmínky, ceník, odstoupení, výzvy ani důkazy o postoupení pohledávky) se soud v tomto odůvodnění již pro nadbytečnost nezabývá, když na rozhodnutí soudu nemohou mít s ohledem na shora uvedené žádný vliv. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly.