15 C 84/2021-58 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 2 000 Kč a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdil, že s právním předchůdcem žalobce společnosti [právnická osoba], [obec a číslo] – [část obce], žalobce uzavřel dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek. Jejich předmětem byly pohledávky [právnická osoba] včetně pohledávky za žalovaným, což žalobce žalovanému písemně oznámil. [právnická osoba] [anonymizováno] se žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací pro domácnosti. Součástí smlouvy byl i ceník [právnická osoba]. Společnost poskytovala žalovanému sjednané služby elektronických komunikací spočívající v umožnění přístupu k síti internetu, anebo umožnění přenosu rozhlasových a televizních signálů po kabelu a poskytování dalších doplňkových služeb, případně pronájem přijímacích zařízení za sjednaných podmínek, když žalovaný měl dle smlouvy, respektive ceníků platit cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně MODEM [anonymizováno 7 slov]). Žalovaný stvrdil při převzetí zařízení podpisem na zakázkovém listě dne 19. 6. 2015. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy, nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, žalobce využil svého práva a odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 8. 12. 2015 a poskytl žalovanému náhradní lhůtu ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a upozornil jej na povinnost vrátit zařízení. Žalovaný byl povinen vrátit nepoškozené a funkční zařízení, což však neučinil, proto si žalobce vyúčtoval smluvní pokutu 2 000 Kč. Žalovaný byl vyzván naposledy výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne 1. 6. 2020, přesto svou povinnost nesplnil. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Soudní písemnosti mu byly doručovány v souladu s občanským soudním řádem na adresu [adresa žalovaného]. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K tomto jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s občanským soudním řádem. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu předložených dokladů. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobcem, především smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] Česká republika dne 18. 6. 2015 evidovanou pod [číslo] ze které soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytovat služby veřejně dostupných elektronických komunikací a žalovaný se zavázal platit právnímu předchůdci žalobce poplatky. Pod bodem f) smlouvy je uvedeno, že žalovaný se zavazuje uhradit smluvní pokutu podle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Uvedené ustanovení je napsáno značně drobným písmem, zjevně nečitelným. Převzetí zařízení a jeho instalaci soud považuje za prokázané předloženým zakázkovým listem obsahující podpis žalovaného ze dne 19. 6. 2015, kde je opět uvedeno, že pokud„ účastník nevrátí pronajaté přijímací řízení včas a v pořádku podle všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku“. V předloženém ceníku je uvedeno, že smluvní pokuta za nevrácené zařízení typu MODEM je účtována ve výši 2 000 Kč. Dále měl soud k dispozici listinu nazvanou odstoupení od smlouvy a výzvu k vrácení zařízení ze dne 8. 12. 2015 adresované žalovanému a doklady o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k plnění. V daném případě soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný převzal předmětné zařízení, byla uzavřena smlouva o poskytování služeb. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení zařízení, avšak předmětem sporu byla okolnost, zda je žalobce oprávněn účtovat žalovanému žalovanou smluvní pokutu za nevrácené zařízení. Součástí smlouvy bylo i ustanovení o smluvní pokutě, avšak v daném případě zcela neurčité. Ve smlouvě byla vyjádřena pouze obecně možnost požadovat smluvní pokutu za nevrácené zařízení, avšak nejpodstatnější informace vztahující se k výši smluvní pokuty a ke způsobu jednání, o její nárokovatelnosti zde uvedena nejsou, smlouva obsahuje pouze obecný odkaz na ceník právního předchůdce žalobce. Nejsou zde upraveny okolnosti podmínky, za jakých je možno smluvní pokutu nárokovat, do kdy, v jaké lhůtě má povinnost žalovaný vrátit poskytnuté zařízení. Žalovaný je spotřebitelem. Informace ze strany právního předchůdce žalobce jsou neurčitá, nesrozumitelná, také jejich formální vyjádření je nedostatečné. Smluvní pokuta je uvedena až v žalovaným nepodepsaném ceníku služeb. Toto považuje soud za zcela nepřípustné, odkazuje na judikaturní rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a především nález Ústavního soudu ČR pod sp. zn. I US 3512/11 konstatující, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, ani ceníku a pouze musí být součástí spotřebitelské smlouvy i samotné listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Je již notorietou, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit pouze k ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nesmějí obsahovat ujednání nepřehledné, složitě formulované, malým písmem psané formě, skryté ujednání pro spotřebitele nevýhodné, o, kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele uniknou, například ujednání o smluvní pokutě. Je tedy prokázáno, že dodavatel v daném případě právní předchůdce žalobce nepostupoval v právním vztahu s žalovaným poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na tyto uvedené závěry soudu, soud žalobu z titulu smluvní pokuty zcela zamítl, neboť žalovaný jako konzument služby a spotřebitel neznal v době uzavření smlouvy konkrétní podmínky, v konkrétní výši, případně nárokované smluvní pokuty. Soud také zohlednil formulační nedostatek a technicky miniaturní písmo na hranici čitelnosti, které pravděpodobně ušlo pozornosti spotřebitele při podpisu smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě nebyla mezi účastníky řádně sjednána. Právní předchůdce žalobce jakožto dodavatel disponující oproti žalovanému, tedy spotřebiteli ekonomicky větší silou a právního zázemí, nemůže ve formulářové žalobě, kterou žalovaný nemá žádnou možnost v průběhu uzavírání smlouvy ovlivnit, sjednat smluvní pokutu pouze odkazem na ceník. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žaloba byla zamítnuta, žalovaný by případně měl nárok na náhradu nákladů řízení potřebných účelnému bránění svého práva, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci vydává tzv. zkrácenou verzi odůvodnění.