21 C 117/2021-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 1 594 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od 13. 11. 2019 do 21. 2. 2020. Současně požadovala poplatek za upomínky 2 x 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 13. 8. 2019 uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla značky SUZUKI, typ [anonymizováno] (RZ [anonymizováno]), s počátkem pojištění ode dne 13. 8. 2019, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit čtvrtletní pojistné ve výši 913 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě - doposud dluží na pojistném za dobu od 13. 11. 2019 do 21. 2. 2020 částku ve výši 994 Kč. Dále žalobkyně žádala úhradu 600 Kč za upomínku s dodejkou. Ze sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění však nevyplývá žádný poplatek ve výši 600 Kč za takovou upomínku. Z bilance předpisů a plateb bylo zjištěno, že pojistnému za předmětné období odpovídá částka 994 Kč. Další částky (2 x 300 Kč) jsou náklady za vymáhání - upomínky. 4. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 o. z. a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. 5. V části, ve které soud neshledal žalobu důvodnou, tj. ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení poplatků za upomínky ve výši 600 Kč, posoudil coby smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě, jež nebylo součástí samotného smluvního textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednanou smluvní pokutu přiznat (viz též § 265 ObchZ, popř. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nadto poplatek za upomínku vysoko přesahuje faktické náklady na upomínání, navíc předžalobní výzvu si advokát účtuje v rámci nákladů řízení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty, který není po právu a nemohl se tedy ani stát součástí tzv. akumulovaného dluhu. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu dlužného pojistného s úrokem z prodlení a do zbytku žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 368,08 Kč, přičemž tato částka představuje 24,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 594 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.