21 C 233/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od [datum] do [datum]. Současně požadovala poplatek za upomínku ve výši 2 x [částka]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [značka automobilu] (RZ [anonymizováno]), s počátkem pojištění ode dne [datum], na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit roční pojistné ve výši [částka], s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od [datum] do [datum] částku ve výši [částka]; v řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by její tvrzení vyvrátilo anebo jen zpochybnilo, naopak, tato jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Z bilance předpisů a plateb soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala 2 x [částka] za náklady s vymáháním (za upomínky). Z ostatních listinných důkazů (upomínka (s upozorněním na zánik pojištění), doručenka) soud neučinil žádná další (odlišná) relevantní skutková zjištění. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 NOZ a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. V části, ve které soud neshledal žalobu důvodnou, tj. ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení poplatku za vymáhání ve výši 2 x [částka], posoudil coby smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě, jež nebylo součástí samotného smluvní textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednanou smluvní pokutu přiznat (viz též § 265 ObchZ, popř. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nadto poplatek za upomínku vysoko přesahuje faktické náklady na upomínání (poštovné), výše [částka] je tak stanovena na volné úvaze žalobkyně, aniž by reflektovala skutečné náklady upomínání. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty, který není po právu a nemohla se tedy ani stát součástí tzv. akumulovaného dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 65,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.