21 C 235/2020-32 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 11. 9. 2018 se žalovaným pojistnou smlouvu - návrh [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od 11. 9. 2018 do 21. 1. 2019. 2. Převodem pojistného kmene došlo na straně žalobkyně k nástupnictví žalobkyně do práv a povinností [předchůdce žalobce], [IČO], se sídlem [adresa]. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 11. 9. 2018 uzavřela žalobkyně (resp. [předchůdce žalobce]), jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu návrh [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (dále jen„ povinné ručení“) [značka automobilu] [anonymizováno] (RZ [registrační značka]) a pojištění [název pojištění] a doplňková pojištění (dále jen„ [název pojištění] [anonymizováno]“), s počátkem pojištění ode dne 11. 9. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit pololetní pojistné za povinné ručení ve výši 2 045 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období, rovněž se zavázal platit pololetní pojistné za pojištění kasko ve výši 295 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za povinné ručení za dobu od 11. 9. 2018 do 21. 1. 2019 částku ve výši 1 477 Kč a na pojistném za pojištění kasko za dobu od 11. 9. 2018 do 21. 1. 2019 částku ve výši 214 Kč. Dluh na pojistném za povinné ručení žalobkyně vyčíslila částkou 1 677 Kč a na pojistném za pojištění kasko částkou 414 Kč. Uvedený dluh se skládá z nedoplatku na pojistném (povinné ručení) ve výši 1 477 Kč a poplatku za upomínání v částce 200 Kč a z nedoplatku na pojistném (pojištění kasko) ve výši 214 Kč a poplatku za upomínání v částce 200 Kč. Z ostatních listinných důkazů (upomínky, oznámení o zániku pojištění, předžalobní výzva, doručenka) soud neučinil žádná další relevantní skutková zjištění. 5. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 NOZ a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. 6. V části, ve které soud neshledal žalobu důvodnou, tj. ve které se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení poplatku za upomínání pro nezaplacené pojistné (povinné ručení) ve výši 200 Kč a poplatku za upomínání pro nezaplacené pojistné (pojištění kasko) ve výši 200 Kč, posoudil coby smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě, jež nebylo součástí samotného smluvního textu (pojistné smlouvy), pod který žalovaný připojil svůj podpis, nýbrž součástí všeobecných pojistných podmínek, na něž smlouva odkazuje, soud shledal nepoctivým, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Pokud je ujednání o smluvní pokutě – v rozporu s citovaným názorem Ústavního soudu – obsaženo toliko ve všeobecných obchodních podmínkách, nelze jej považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednanou smluvní pokutu přiznat (viz též § 265 Obch. Z, popř. § 6 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nadto poplatek za upomínku vysoko přesahuje faktické náklady na upomínání, navíc předžalobní výzvu si advokát účtuje v rámci nákladů řízení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty, který není po právu a nemohla se tedy ani stát součástí tzv. akumulovaného dluhu. 7. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl jen v rozsahu výroku II. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 919,31 Kč, přičemž tato částka představuje 61,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 091 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.