8 C 106/2020-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2009 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], dále jen "Předchůdce" smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), dle které byla žalovanému půjčena částka 9179 Kč za účelem koupě notebooku, kterou se žalovaný zavázal ve splátkách vrátit. Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit celkem v 10 splátkách. Výše jedné splátky činila 1.020 Kč, přičemž první splátka měla být žalovaným uhrazena dne 15. 5. 2009 a každá další splátka k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, za který byla splátka splatná. Žalovaný úvěr nezaplatil, proto podal předchůdce žalobu ke [právnická osoba] a ta prostřednictvím svého rozhodce, [titul] [jméno] [příjmení] vydala dne 31. 1. 2011 rozhodčí nález, sp. zn. [číslo] [číslo], který nabyl právní moci 23. 2. 2011. Tímto rozhodčím nálezem byla dlužníku uložena povinnost zaplatit Předchůdci částku ve výši 8.238 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z této částky ode dne 1. 2. 2010 až do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 41 Kč, smluvní pokutu ve výši 425 Kč, náklady rozhodčího řízení ve výši 12.240 Kč, a to vše do 3 dnů od jeho právní moci. Žalobce požaduje zaplacení všech dlužných splátek v celkové výši 8.160 Kč, a to včetně smluveného úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z této částky ode dne 1. 2. 2010. Rozhodčí doložka, jež byla součástí Všeobecných obchodních podmínek Smlouvy uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným je ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, či ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 absolutně neplatná dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník pro rozpor se zákonem. Dne 22. 3. 2017 uzavřel Předchůdce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobce postoupil i výše specifikovanou pohledávku za žalovaným. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, avšak do dne podání tohoto návrhu žalovaný neuhradil ničeho. 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil. 4. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27.4.2009 na základě žádosti o úvěru sjednána smlouva, jejímž předmětem byl závazek předchůdce žalobce k poskytnutí částky 9179 Kč na zakoupení spotřebního zboží- notebooku. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky a sazebník, jenž však nejsou žalovaným podepsány. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní výzvy ze dne 27.6.2017. 8. Z obchodních podmínek smlouvy o úvěru a sazebníku ohledně splácení závazků soud zjistil, že v případě opakovaného porušení může být účtována smluvní pokuta a úrok z prodlení dle sazebníku poplatků ve výši 0,1% denně za každý den prodlení ze zesplatněného úvěru. Obchodní podmínky ani sazebník nejsou žalovaným podepsány. 9. Dle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. 10. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu uzavření smlouvy o půjčce - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 22.2.2011 (dále jen "obč. zák.") a dále podle obchodního zákoníku zák. č. 513/1991 Sb., (dále jen„ ObchZ“). 11. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 497 ObchZ). 12. Úroky je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků, a to ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona (§ 502 odst. 1 ObchZ). 13. Poskytnuté peněžní prostředky je dlužník povinen vrátit ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán (§ 504 ObchZ). Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají (§ 503 odst. 1 ObchZ). 14. Je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy (§ 506 ObchZ). 15. Podle ust. § 365 ObchZ platí, že dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 16. Podle ust. § 369 je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. 17. K problematice smluvních úroků z prodlení soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2012/2019 a především na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Ujednání o (smluvních) úrocích z prodlení ve výši překračující úroky z prodlení určené podle nařízení vlády č. 147/1994 Sb., jsou ta, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dané závěry jsou podle názoru soudu aplikovatelné rovněž na problematiku smluvních úroků z prodlení. V dané věci žalobce předložil písemnou smlouvu o úvěru, na niž je podpis žalovaného, ovšem ujednání o smluvních úrocích z prodlení je upraveno v obchodních podmínkách a sazebníku, které ovšem žalovaný nepodepsal. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný s těmito obchodními podmínkami a sazebníkem řádně seznámil. Podle soudu takovéto ujednání založilo nerovnováhu na straně spotřebitele- žalovaného, proto soud zamítl smluvní úrok z prodlení v plné výši a přiznal žalobci pouze zákonný úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 147/1994 Sb. v souladu s § 369 ObchZ. 18. V ostatní části soud žalobě vyhověl, neboť žalobce prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, přičemž žalovaný částku, kterou se zavázal, nehradil řádně a včas. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl ve věci úspěšný pouze v nepatrné části. Soud v posuzování úspěšnosti žalobce zohlednil výši žalobcem požadovaných smluvních úroků z prodlení, jenž ročně činí 2 978,4 Kč (za 10let je částka 29 784 Kč). K tomu srovnej rozhodnutí nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3.12.2015. 20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.