8 C 180/2020-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný dne 5. 11. 2019 cestoval tramvají linky 26, dne 7. 11. 2019 cestoval tramvají linky 1, dne 23. 11. 2019 cestoval tramvají linky 96 a 24. 11. 2019 cestoval tramvají linky 17 veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a během provedených přepravních kontrol se přepravnímu kontrolorovi neprokázal platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala zaplacení jízdného ve výši 24 Kč za každou z těchto cest (tj. 4x 24 Kč, celkem 96 Kč) a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. 4x 1 500 Kč, celkem 6 000 Kč), žalovaný ovšem požadované ani přes výzvu nezaplatil. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byly žaloba i výzva doručeny v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud ze Zápisu o provedené přepravní kontrole (dále jen„ ZPPK“) [číslo] zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem hromadné veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 5. 11. 2019 linkou tramvaje č. 26, na výzvu kontrolora ve stanici Hadovka se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Dále, že dle ZPPK [číslo] se žalovaný dne 7. 11. 2019 přepravoval linkou tramvaje č. 1, na výzvu kontrolora ve stanici Hradčanská se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Dle ZPPK [číslo] se žalovaný přepravoval dne 23. 11. 2019 linkou tramvaje č. 96, na výzvu kontrolora ve stanici Lazarská se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Dle ZPPK č. 137728 se žalovaný dne 24. 11. 2019 přepravoval linkou tramvaje č. 17, na výzvu kontrolora ve stanici Veletržní-Výstaviště Holešovice se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývají ze Smluvních a Přepravních podmínek Pražské integrované dopravy (dále jen„ PID“) a Tarifu PID. 4. Závazek se smlouvy o přepravě osob je upraven v ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 5. Podle § 37 odst. 4 písm. d) a zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o dráhách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. b) téhož ustanovení je cestující povinen se při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat platným dokladem, a neprokáže-li se platným dokladem, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 tamtéž stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách, přičemž výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 6. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li se cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 tamtéž a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní opakovaně smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., přičemž se při kontrolách neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby ve smyslu § 37 zákona o dráhách, § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami PID, čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení jízdného dle Tarifu PID a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. 4x 1 524 Kč, celkem 6 096 Kč). 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 9. Protože se žalovaný ve všech uvedených případech neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozhodnutí byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.