8 C 228/2017-248 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ní podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi dohodu o vydání pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] u [obec], ost. pl., ost. komunikace o výměře [výměra] (dále jen předmětný pozemek). Tvrdila, že byla ke dni 25. 2. 1948 vlastníkem daného pozemku, svůj nárok uplatnila řádně, a protože povinná osoba s ní dohodu neuzavřela, zahájila správní řízení, avšak [státní instituce] [anonymizována dvě slova] svým rozhodnutím ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] její návrh zamítl s tím, že nejde o zemědělskou nemovitost. Dále tvrdila, že sporný pozemek náležel do jejího původního majetku jakožto oprávněné osoby, a tvořil funkční provozně ekonomickou složku farního hospodářského celku, přičemž tyto nemovité věci zabezpečovaly její provoz. Sporný pozemek tvoří funkční celek se všemi nemovitostmi, které vlastní, a které jí již byly vydány, je jedinou přístupovou cestou k pozemku [parcelní číslo], který je v jejím vlastnictví, neboť z ostatních pozemků přístup tak, aby mohla pozemek obhospodařovat, nemá. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že pozemek [parcelní číslo] je přístupný i přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyně. Současně s odkazem závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 380/2019 a 28 Cdo 1492/2018 namítala, že k zachování funkčnost celku je dostačující i to, pokud lze přístup k pozemkům zajistit prostřednictvím smluvních institutů, a že oddělením sporného pozemku by ekonomická hodnota jiného pozemku žalobkyně nebyla podstatně snížena. 2. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované s uzavřením (ve výroku uvedené s konkrétním zněním) dohody o vydání nárokovaného pozemku (výrok I.). O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl tak, že žalovanou zavázal povinností k jejich náhradě žalobkyni ve výši 15 565,44 Kč (výrok II.). 3. Okresní soud poté, kdy dovodil, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené v § 10 odst. 4 zák. č. 428/2012 Sb. (byla-li žaloba podána dne 20. 6. 2017 a výzva k vydání byla doručena předchůdci žalovanému dne 27. 12. 2013), vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) č. 428/2012 Sb., předmětný majetek představuje původní majetek registrované církve a náboženské společnosti dle § 2 písm. a) citovaného zákona, že v rozhodném obdob došlo k majetkové křivdě ve smyslu § 5 písm. a) zákona, a to postupem dle zákona č. 46/1948 Sb. a že rozhodnutím [státní instituce] [anonymizována dvě slova] č. j. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo] byl zamítnut návrh na vydání předmětného pozemku z důvodu, že se jedná o nezemědělský pozemek. Dále vyšel ze zjištění, že předmětný pozemek již není veden v pasportu jako účelová komunikace, nachází se těsně u silnice v obci [obec] u [obec], vede přes něj přístupová cesta na pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, je z větší části zatravněn a částečně pokryt náletovými dřevinami, navazuje na pozemek [parcelní číslo], se kterým v podstatě splývá, neboť jeho část je obhospodařována stejným způsobem jako pozemek [parcelní číslo], pozemek je, má tvar tzv. kosy a ze dvou stran lemuje pozemek parc. [číslo] další pozemek žalobkyně (tj. pozemek parc. [číslo]) přiléhající k pozemku [parcelní číslo] je zalesněný, kopcovitý a přístup přes něj na pozemek parc. [číslo] za účelem jeho obhospodařování (vjezd zemědělskou technikou) je nemožný. Ostatní pozemky sousedící s pozemkem parc. [číslo] jsou ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Takto zjištěný skutkový stav posoudil dle § 7 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a s odkazem na závěry vyslovené zejména v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, 28 Cdo 4170/2017 a 28 Cdo 112/2018 dospěl k závěru, že v daném případě byl splněn zákonný požadavek funkční souvislosti sporného pozemku s jiným pozemkem ve vlastnictví žalobkyně. Proto okresní soud žalobě vyhověl a současně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal úspěšné žalobkyni právo proti neúspěšné žalované na náhradu nákladů řízení představující odměnu placenou advokátovi za poskytnutí právní pomoci dle vyhl. č. 177/1996 Sb. 4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, v němž (ve stručnosti shrnuto) namítala, že žalobkyni se nepodařilo prokázat ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb. existenci funkční souvislosti nárokovaného pozemku s jinou nemovitostí. Odkázala přitom na důvodovou zprávu k § 7 citovaného zákona a judikaturu Nejvyššího soudu, jak je třeba funkční souvislost vykládat s tím, že jeho smyslem je vydání omezeného množství majetku pro nehospodářské účely funkčně související s nějakou konkrétní stavbou či církevním areálem, což nelze vztáhnout na daný pozemek. Odmítla přitom argument, že předmětný pozemek fakticky splývá s pozemkem [číslo] který je ve vlastnictví žalobkyně, neboť podle závěrů vyslovených v rozhodnutí Nejvyššího soudu územní blízkost či sousední poloha nezakládá sama o sobě funkční souvislost. Konečně namítala, že ani sama okolnost, že žalobkyně nemá jiný přístup z veřejné komunikace ke svým pozemkům, nenaplňuje existenci funkční souvislosti, pokud přístup k pozemku lze zajistit prostřednictvím k tomu určených právních instrumentů ať již smluvně nebo uplatněním práva nezbytné cesty. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba bude zamítnuta. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 7. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí, skutkový stav zjistil řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Soud prvního stupně hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami obou účastníků se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. 8. Předmětem odvolacího přezkumu, jak jej vymezila odvolatelka, a co již bylo i předmětem posuzování soudem prvního stupně, je otázka funkční souvislosti předmětného pozemku s jinou nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, zde pozemku parc. [číslo]. V tomto směru jsou pro tento právní závěr podstatná taková skutková zjištění, které se týkají charakteru pozemků, jejich hospodářského využití, podoby, polohového umístění či celkového přírodního rázu krajiny. Z tohoto pohledu soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, a to včetně místního ohledání. Odvolatelka skutková zjištění soudu prvního stupně nezpochybňuje,„ jen“ polemizuje, zda tyto skutečnosti pro závěr o danosti funkční souvislosti svědčí. 9. I odvolací soud je s ohledem na daná skutková zjištění přesvědčen, že podmínka citovaná v § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb. je v poměrech právě posuzované věci splněna a zcela sdílí závěr soudu prvního stupně o existenci funkční souvislosti. Je totiž nepochybné, že nárokovaný pozemek v krajině přirozeně splývá s pozemkem parc. [číslo] (v katastru nemovitostí evidovaný jako orná půda), aniž by byla mezi nimi zřejmá (viditelná) hranice. Pozemky jsou co do svého hospodářského využívání a podoby natolik totožné, že v krajině vytváří přirozený celek - louku. S ohledem na svažitost terénu v horní části pozemku parc. [číslo] který je navíc zalesněný, a to stejně jako s touto částí další sousedící pozemek (tj. parc. [číslo] který je v katastru nemovitostí evidovaný jako lesní pozemek) ve vlastnictví žalobkyně, tvoří nárokovaný pozemek, resp. jeho část na kraji jedinou a také přirozenou přístupovou cestou z veřejné komunikace. Oddělením nárokovaného pozemku by fakticky žalobkyni znemožnilo samostatné obhospodařování jejího pozemku parc. [číslo]. Nárokovaný pozemek je tak nezbytný pro hospodářské využití pozemku. Pokud oba tyto pozemky v minulosti tvořily součást jednoho funkčního celku původního majetku žalobkyně, pak tím spíše je na místě přisvědčit existenci jejich funkční souvislosti. Nárokovaný pozemek je navíc svou rozlohou, umístěním, tvarem a funkcí pro třetí osoby zjevně bezvýznamným, že neobstojí ani odvolací námitka, že žalobkyně si může zajistit přístup ke svému pozemku jinak. 10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) s tím že dle názoru soudu odvolacího lze považovat za zcela dostačující, aby byla žalovaná zavázána povinností toli