10 C 104/2022-31 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě níž žalovaná obdržela částku [částka] a zavázala se jí vrátit spolu s úroky a poplatky navýšenou o částku [částka], a to v 18 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná na dluh však vrátila pouze částku [částka]. Předmětnou pohledávku pak žalobce získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná přes předžalobní upomínku dluh nezaplatila, žalobci nezbylo, než podat předmětnou žalobu. Soud pod č.j. EPR 195038/2021-5 dne 07.10.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaná se k žalobě ani nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. V daném případě soud vycházel z žalobcem předložených listin, a to smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], včetně jejich soupisu, dále z předžalobní připomínky z [datum], ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a předžalobní upomínky s podacím lístkem. Po posouzení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byla prokázána veškerá tvrzení žalobce a tudíž soud na odůvodnění žaloby ve svém odůvodnění pro stručnost odkazuje. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § 2991 občanského zákoníku, tedy zákona číslo 89/2012 Sb. a následující, z nichž zejména vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě žalovaná převzala zapůjčenou finanční částku ve výši [částka], vrátila však pouze [částka] a ve zbytku byla část, co se tedy bezdůvodně obohatila, a to v současné době již na úkor žalobce, který předmětnou pohledávku od původního věřitele získal smlouvou. Ohledně částky, kterou nevrátila, se tedy pak bezdůvodně obohatila, a proto soud žalobě zcela vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s vrácením předmětné částky, soud pak žalobci přiznal i úrok z prodlení, a to podle § 1970 téhož zákona. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. [částka].