10 C 128/2022-19 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žalobce se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení balíčku„ [anonymizována dvě slova]“ ve smyslu ustanovení § 708 a následujících zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník. Předmětem smlouvy byl závazek banky zřídit a vést od účinnosti smlouvy běžný účet číslo [bankovní účet] - [anonymizována dvě slova]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřela smlouva o povoleném debetu, kterým se žalobce zavázal žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši [částka] na předmětném běžném účtu. Dále dne [datum] byl mezi žalobcem a žalovaným uzavřen dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, kdy se dohodli na možnosti záporného zůstatku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, a to tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, rozhodl se žalobce odstoupit v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami od smlouvy. Odstoupení od smlouvy o zřízení o vedení běžného účtu zaslal žalobce žalovanému dne [datum]. Žalobce byl oprávněn po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu dlužníka zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. V této souvislosti bylo žalovanému dne [datum] zasláno oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, v němž byl žalovaný informován o zrušení běžného účtu ke dni [datum] v důsledku předchozího odstoupení od smlouvy ze strany žalobce. Konečný zůstatek na účtu byl - [částka] ke dni [datum], převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Následně byla dlužníkem uhrazena částka v celkové výši [částka]. Žalovanému byla v dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do [datum], avšak s marně. Žalobci tedy nezbylo, než podat tuto žalobu. 2. Soud pod č.j. EPR 258137/2021-5 vydal dne 14.02.2022 elektronický platební rozkaz. 3. Proti tomuto platebnímu rozkazu žalovaný podal odpor s tím, že dluh uhradí nejpozději do [datum]. 4. Následně žalobce svým podáním za dne [datum] vzal žalobu zpět co do částky [částka] z důvodu zaplacení, ohledně níž řízení soud tedy podle § 96 o. s. ř. zastavil. 5. Žalobce pak již setrval pouze na žalobě, pokud jde o úroku z prodlení 10% ročně z částky [částka] za dobu [datum] do [datum]. 6. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo bez účasti účastníků, když oba svou neúčast omluvili. 7. Soud provedl důkaz smlouvou, přehledem dluhu, předžalobní upomínkou s podacím archem. 8. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla co do celé částky důvodná, proto žalobě vyhověl co do jejího zbytku po zpětvzetí, z důvodu zaplacení před prvním jednáním ve věci ze strany žalovaného. Přiznal tedy žalobci úrok z prodlení ze žalované, a již tedy zaplacené, částky ve výši 10% ročně od [datum] do [datum]. 9. Pokud jde o náklady řízení, soud zde vycházel z ustanovení § 142, odstavec 1 o.s.ř., podle nějž účastníku, který měl věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. 10. Dále podle § 146 odstavec 1 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno. 11. Podle odst. 2, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaven, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. 12. V daném případě žaloba byla podána důvodně, když žalovanou částku žalovaný zaplatil až po vydání elektronického platebního rozkazu, byť před prvním jednání ve věci. Žalobce pak z podstatné části tedy vzal žalobu zpět a řízení bylo co do hlavní částky zastaveno, ovšem ke zpětvzetí došlo právě na základě viny žalovaného. Proto soud rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, a to odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. [částka], dále soudní poplatek [částka], dále pak za 1 úkon, a to částečné zpětvzetí odměnu advokáta [částka], k tomu [částka] paušálu a [částka] 21% DPH, celkem tedy [částka].