10 C 293/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné částky za dodávku pitné vody do odběrného místa [obec a číslo], sjednané Smlouvou o dodávce pitné vody [číslo] kterou uzavřela se žalovaným dne [datum] Cena vodného na výše uvedeném odběrném místě byla stanovena pro rok 2020 na 46,15 Kč/m3 bez DPH a pro rok 2021 na 48,88 Kč/m3 bez DPH. Dne [datum] byla na základě odečtu vodoměru stanovena spotřeba vody za období od [datum] do [datum] [částka] m3 spotřeby vody. Na základě vyúčtování vykázané spotřeby byl žalovanému vystaven daňový doklad - vyúčtování [číslo] na částku [částka], resp. na částku [částka] po zohlednění přijatých záloh, se splatností ke dni [datum]. Žalovaný na tento daňový doklad dále uhradil [částka]. Zbývající část dlužné částky ve výši [částka] nebyla žalovaným řádně uhrazena ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Protože bylo věc možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byla žaloba i výzva doručena v souladu s § 49 odst. 1 o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud při rozhodování vycházel ze smlouvy o dodávce vody [číslo] vyúčtování [číslo] znějící na částku [částka], cenových výměrů pro rok 2020 (P-CV. 2020) a cenových výměrů pro rok 2021 (P-CV. 2021) a předžalobní upomínky ze dne [datum] s doručenkou. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu, na základě které vznikla žalobkyni povinnost dodávat vodu do odběrného místa žalovaného a žalovanému povinnost zaplatit stanovenou cenu odebrané vody a služeb. Žalovaný nesplnil svou povinnost, když nezaplatil sjednanou cenu za dodanou vodu a poskytnuté služby vyúčtované žalobkyní v žalovaném období. 5. Po právní stránce soud posoudil danou smlouvu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen NOZ, a to jako kupní smlouvu podle ustanovení § 2079 NOZ. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení kupní ceny za dodávku zboží dle § 2079 a následující NOZ a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. 6. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.