10 C 391/2021-26 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu ve smyslu rozsudečného výroku s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy jí poskytla finanční prostředky ve výši [částka]. Dále bylo sjednáno i zaplacení částky [částka] jakou souhrnný poplatek. Toto byla povinna uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Na svůj dluh však uhradila pouze částku [částka]. V daném případě pak žalobce požaduje přiznat pouze bezdůvodné obohacení, nikoliv další nároky se smlouvy, čili částku pouze [částka] s příslušenstvím. Předmětná pohledávka žalobci byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Soud pod č.j. EPR 157023/2021-5 dne 25.08.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žalobce udělil souhlas, žalovaná se však nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání. <i>Podle § 157 odstavec 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud ve věci pak vycházel z předložených listinných důkazů, a to výzvy k plnění z [datum], smlouvy o zápůjčce z [datum], oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a podacích lístků, jakož i přehledu splácení a smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a Bohemia Faktoring. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že jednoznačně bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalované vyplatil částku [částka] a na tuto částku mu vrátila pouze [částka]. Soud proto mohl žalovanou částku ve výši [částka] s příslušenstvím žalobci přiznat, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. O zákonných úrocích pak bylo rozhodnuto na základě § 1970 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný, byla mu podle § 142 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ustanovení § 14b, když se jedná o 3 úkony právní služby advokáta á [částka] (převzetí a příprava, podání žaloby podle § 11 odst. 1, předžalobní upomínka), 3 paušály po [částka], 21% DPH [částka], soudní poplatek ve výši [částka].