12 C 106/2022-34 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne [rok] [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce tuto částku. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [právnická osoba] a tato ji pak postoupila žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce svůj žalovaný nárok konstruuje jako právo na zaplacení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků předchůdcem žalobce žalovanému a následnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Soud se tedy nejprve zabýval aktivní legitimací žalobce v tomto sporu. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobcem žádné postoupení pohledávky za žalovaným nevyplývá, neboť zaprvé pohledávka za žalovaným není v předmětné smlouvě v příloze [číslo] vůbec uvedena, a zadruhé nebylo prokázáno, že žalobce tuto pohledávku za žalovaným nabyl, neboť k postoupení by podle čl. 1 smlouvy o postoupení ze dne [datum] mělo dojít až ke dni uhrazení úplaty ve výši [částka], což však žalobce ani netvrdil, ani neprokázal. Nejsou označeny žádné další relevantní důkazy o aktivní legitimace žalobce. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o nabytí pohledávky za žalovaným, a soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout, a to včetně příslušenství, neboť žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci. Ostatní navržené a provedené důkazy nemohou mít na rozhodnutí soudu žádný vliv, a soud se jimi proto v odůvodnění tohoto rozsudku pro nadbytečnost nezabývá, neboť z důvodu neunesení výše uvedeného důkazního břemene žalobce je zcela nerozhodné, zda ostatní tvrzené skutečnosti byly či nebyly prokázány. Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o objednávkách služeb a poskytnutí plnění, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.