12 C 316/2021-32 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši [anonymizováno] ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) jako věřitel se žalovaným (jako dlužníkem) smlouvu o bankovních produktech a službách včetně kontokorentního úvěru k běžnému účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše [částka] na úrok [anonymizováno] ročně. Žalovaný nesplnil svoje smluvní povinnosti řádně a včas a překročil sjednanou výši úvěrového limitu a žalovaný dluh předchůdce žalobce převedl na úvěrový účet, který zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce pak tuto pohledávku nabyl postoupením od původního věřitele. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žádný z nich neprokazuje, že by byla předchůdcem žalobce poskytnuta jakákoli částka žalovanému. Ani předložený výpis z úvěrového účtu č. [rok] neprokazuje poskytnutí jakýchkoli finančních prostředků žalovanému, když je z něj pouze zjistitelné, že předchůdce evidoval na účtu č. [bankovní účet] pro žalovaného počáteční zůstatek [anonymizována dvě slova] a konečný zůstatek č. [částka] O tom, kdy, kde a jak byly finanční prostředky žalovanému poskytnuty není z předložených důkazů zjistitelné zhola nic. Po skutkové stránce má soud za to, že předložené důkazy neprokazují, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému jakoukoli finanční částku. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že není-li prokázáno poskytnutí financí žalovanému, nelze žalobě vyhovět, neboť samotná úvěrová smlouva ([anonymizováno]) neprokazuje, že žalovaný skutečně tento čerpal, a že by mu vznikala povinnost cokoli vracet. Ostatní provedené důkazy soud pro nadbytečnost již nehodnotí, neboť se nevztahují k rozhodným skutkovým otázkám (neprokazují poskytnutí finančních prostředků), a na rozhodnutí soudu nemohou mít vliv. Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř., když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání svých tvrzení o podepsání smlouvy žalobcem a žalovaným a doručení akceptace smlouvy, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci, avšak žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.