8 C 250/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne smlouvu o povoleném debetu [číslo] [spisová značka], kterou se původní věřitel zavázal poskytnout kontokorentní úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21. 90 % p.a. spolu s poplatky dle smlouvy. Žalovaný dluží jisti u úvěru ve výši [částka] spolu s kapitalizovanými úroky a poplatky. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Žalovaný se z jednání rovněž omluvil, k věci samé se nevyjádřil. 4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel jakožto bankovní ústav zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši [částka] se sjednaným úrokem 21. 90 %. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z osobního účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný čerpal povolený debet. Z dopisu původního věřitele z [datum] soud zjistil, že původní věřitel sesplatnil dluh žalovaného vyplývající z povoleného debetu ke dni [datum] z důvodů porušení smluvních povinností a vyzval jej k úhradě dluhu. Z předložených důkazů rovněž vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. 5. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), dále jen o.z., přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalovaného budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 2665 NOZ a dále v souladu s § 2395 a násl. o.z. upravující smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostala do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 o.z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.