13 C 112/2023-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 27 391 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] a.s. (dále jen„ [anonymizováno]“) smlouvu, jejímž obsahem byla na straně původního věřitele povinnost předat žalovanému v rámci jeho členství v příslušném programu původního věřitele do užívání žalovaným zvolené zařízení, a to mobilní telefon iPhone [příjmení] [jméno] 64 GB, vesmírně šedá (dále jen zařízení) a na straně žalovaného povinnost řádně pečovat o předané zařízení a hradit původnímu věřiteli měsíční členský poplatek ve výši 2 199 Kč. Žalovaný telefon převzal na prodejně, o čemž podepsal předávací protokol. Členství programu žalovanému zaručovalo po uplynutí doby užívání zařízení podle podmínek právního předchůdce žalobkyně právo na bezplatnou výměnu užívaného zařízení za novější model. Žalovaný neuhradil fakturu [číslo] představující jeden měsíční poplatek. Protože žalovaný i přes výzvu původního věřitele poskytnuté zařízení nevrátil, vystavil mu fakturu [číslo] na úhradu částky ve výši 25 192 Kč. Předmětnou pohledávku pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. dílčí smlouvy ze dne [datum] postoupil žalobkyni. Žalobkyně pak ještě nárokuje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 670 Kč, která se skládá z částky 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí dopis doporučeně, 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč na osobní návštěvu. 2. Žalovaný se k věci v průběhu řízení nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z předávacího protokolu [anonymizováno] ze dne [datum], jenž byl podepsaný žalovaným, soud zjistil, že žalovaný převzal„ Typ přístroje: NSKR_1686 – Služba [anonymizováno]: Mobilní telefon iPhone [příjmení] [jméno] 64GB vesmírně šedá; hodnota přístroje včetně DPH 29 990 Kč“. Součástí tohoto dokumentu je i prohlášení, že se žalovaný seznámil s podmínkami daného programu, včetně poplatků a včetně výluk z rozšířené záruky. Z podmínek programu AlzaNeo soud ověřil, že s členstvím programu je spojena povinnost hradit měsíční poplatek za každý jednotlivý přístroj (čl. 2 podmínek). Délka trvání členství byla u mobilních telefonů stanovena na 2 roky. Pokud dojde k tomu, že člen programu nesplnil svou povinnost vrátit převzatý přístroj, je Alza oprávněna po členovi požadovat úhradu hodnoty Přístroje uvedené na předávacím protokolu. Z Faktury - Daňový doklad – [číslo] soud ověřil, že Alza po žalovaném za příslušný měsíc požadovala uhradit poplatek ve výši 2 199 Kč. Z faktury - Daňový doklad – [číslo] vyplývá, že po žalovaném byla požadována úhrada částky 25 192 Kč za nevrácení přístroje dle Podmínek programu SN [číslo]. 4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], včetně potvrzení o provedení transakce soud ověřil, že pohledávky [právnická osoba] za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. 5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), platí, že„ Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena“. Dle ustanovení § 1721 o. z. platí, že„ Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.“ 6. V projednávané věci má soud za to, že se žalobkyni podařilo prokázat, že žalovaný se [právnická osoba] uzavřel tzv. inominátní (nepojmenovanou) smlouvu, na jejímž základě mohl užívat zařízení mobilní telefon iPhone [příjmení] [jméno] 64 GB, vesmírně šedá s tím, že za toto musel žalovaný platit příslušné poplatky dle vystavených faktur (de facto„ nájemné“). Soudu bylo doloženo, že žalovanému byla vystavena faktura [číslo] na jejímž základě měl žalovaný zaplatit částku 2 199 Kč. Skutečnost, že k úhradě této faktury došlo, mohl a měl tvrdit a prokázat žalovaný, což se však nestalo. Protože se žalovaný zjevně dostal do prodlení s hrazením měsíčních poplatků za„ pronájem“ příslušného zařízení, byla [anonymizováno] dle příslušných obchodních podmínek, s nimiž žalovaný vyslovil souhlas, oprávněna po něm požadovat úhradu hodnoty Přístroje uvedené na předávacím protokolu; na základě této skutečnosti tedy [anonymizováno] byla oprávněna vystavit fakturu [číslo]. Rovněž skutečnost, že k úhradě této faktury došlo, mohl a měl tvrdit a prokázat žalovaný, což se však nestalo. Soud tak má za to, že žalobkyně prokázala, že žalovaný za„ faktický pronájem“ předmětného zařízení neuhradil částku ve výši 27 391 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I), a to včetně žalovaného zákonného úroku z prodlení. 7. Stran závěru soudu o tom, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit výše uvedené závazky žalobkyni, nikoli [anonymizováno], odkazuje na smlouvu o postoupení ze dne [datum] spolu s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum]; včetně potvrzení o provedení transakce, podle nichž došlo k postoupení tam vyjmenovaných pohledávek [anonymizováno], mj. předmětné pohledávky vůči žalovanému. Postoupení přitom bylo žalovanému řádně oznámeno v podání ze dne [datum]. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Pokud žalobkyně rovněž uplatňuje náklady spojené s uplatněním pohledávky, pak soud poukazuje na to, že žalobkyně v plném rozsahu neprokázala, že tyto náklady vynaložila. Výpis z interního systému o provedených cestách podle soudu dokládá pouze tolik, že tam uvedené osoby měly v určitý den jet na určité místo. Nedokládají, že došlo ke kontaktu se žalovaný. Rovněž nedokládají, že tyto cesty byly účelně provedeny, zvláště když žalovaná mohla jednat se žalovaným prostřednictvím e-mailové komunikace. Soud tak má za to, že jen na základě dokladu o uskutečnění nějaké cesty, nelze ještě dospět k závěru o tom, že tam uvedená cesta představuje účelný náklad spojený s uplatněním dluhu, zvláště když tyto cesty jsou opakované a zjevně nevedou k jakémukoli efektu. Soud proto žalobkyni mohl přiznat pouze jeden náklad spočívající ve výdajích žalobkyně na zaslání odchozího dopisu ve výši 39 Kč, neboť je zjevné, že žalobkyně písemně žalovaného kontaktovala, přičemž soud náklady ve výši 39 Kč považuje za adekvátní. S ohledem na tuto skutečnost tedy soud přiznat žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 39 Kč, zbývající částku ve výši 651 Kč zamítnul. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 548 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 096 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 391 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.