13 C 144/2023-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 862 Kč od [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 794 Kč od [datum] do zaplacení, z titulu dlužného příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to konkrétně ve vztahu k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], za dobu od [datum] do dne [datum], tj. 146 dní nepojištění, a za dobu od [datum] do dne [datum], tj. 102 dní nepojištění, včetně nákladů na uplatnění pohledávky, s tím, že ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, omluvila se, nepožádala o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud dospěl ke skutkovým zjištěním, zejména na základě příslušných výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne [datum] a ze dne [datum]. Z jejich obsahu soud zjistil, že žalobkyně vyzývala k úhradě příspěvku osobu se jménem [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalovaného], nikoli žalobce se jménem [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 5. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 6. Podle 4 odst. 2 cit. zákona, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 7. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 8. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 10. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 11. Podle. § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 12. Za stěžejní pro projednávanou věc má soud znění ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého žalobkyně je povinna odeslat příslušnou výzvu osobě povinné k zaplacení příspěvku do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek. V projednávané věci však soud zjistil, že tuto povinnost žalobkyně nesplnila, neboť příslušné výzvy zasílala osobě, kterou identifikovala jinak, než je jméno skutečně existující osoby žalovaného, tj. [jméno] [příjmení]. Záměnu posledního písmene při označení adresáta těchto písemností soud považuje za stěžejní, neboť toto mohlo vést k tomu, že příslušné výzvy nemusely být vydány„ správné“ osobě povinné k platbě příslušného příspěvku – v projednávané věci [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyně sice tvrdila, že výzvy zaslala, avšak soudu nepředložila příslušné doklady, z nichž by vyplývalo, že tyto výzvy byly doručovány existující osobě, tj. [jméno] [příjmení], [datum narození], resp. že by se je tato osoba převzala přes to, že by na obálce bylo uvedeno nesprávné jméno [jméno] [příjmení]. 13. K tomu soud připomíná, že dle zákona č. 168/1999 Sb., má žalobkyně právo využívat údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna – viz ustanovení § 18 odst. 12 citovaného předpisu. Pokud žalobkyně tohoto oprávnění v dané věci nevyužila, nic si neověřila a pouze vypravovala příslušné výzvy, nemůže soud tomuto počínání přisvědčit. Jestliže zákon č. 168/1999 Sb., ukládá žalobkyni stran příspěvku placeného vlastníkem/provozovatelem nepojištěného vozidla jedinou povinnost v podobě odeslání příslušné výzvy do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, má soud za to, že je nutné, aby tato povinnost byla řádně splněna, tj. aby žalobkyně v tomto směru vyvinula adekvátní úsilí a dala tak možnost dotčené osobě buď danou záležitost vysvětlit, anebo i dobrovolně příspěvek zaplatit. Jestliže se tak v dané věci nestalo a žalobkyně zasílala výzvu„ někomu, aniž by vlastně věděla komu“, přestože si toto mohla (a měla) ověřit, má soud za to, že je nutné toto klást k její tíži a nárok na předmětný příspěvek ji nepřiznat. 14. Soud tak na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo unést důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovanému řádně zaslala příslušné výzvy dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. 15. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní poučení soudu podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), a možnosti být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. 16. Soud tedy sice provedl k důkazu jednotlivé upomínky žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum], výpisy z databáze žalobkyně týkající se vozidla [registrační značka], avšak ani ty nemohly prokázat elementární předpoklad pro přiznání nároku žalobkyně na předmětný příspěvek, tj. že žalobkyně žalovanému zaslala včas příslušné výzvy. Proto soud v neposlední řadě neprovedl k důkazu kupní smlouvu ze dne [datum], neboť tento důkazní prostředek by rovněž na výše uvedeném nemohl ničeho změnit. 17. Soudu tak nezbylo, než žalobu zamítnout. 18. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jak však vyplývá z obsahu spisu, žalovanému žádné náklady nevznikly, bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.