13 C 173/2023-30 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 264 559,66 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s [právnická osoba] (právní předchůdkyní žalobkyně, dále též„ banka“) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček [číslo] (dále jen„ Smlouva o úvěru“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného, přičemž se žalovaný zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 560,97 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž úvěr byl úročen sazbou 17,90 % ročně. [příjmení] svůj závazek splnila, avšak žalovaný se dostal do prodlení své splácením, tudíž banka úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] převedena na žalobkyni. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný dne [datum] uzavřel s bankou SMLOUVU O ÚVĚRU S POJIŠTĚNÍM SCHOPNOSTI SPLÁCET Konsolidace půjček, na jejím základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal jí zaplatit tento úvěr ve 120 měsíčních splátkách ve výši 6 560,97 Kč, s roční úrokovou sazbou 17,90 %. Součástí této smlouvy jsou i Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ PPSÚv") obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování spotřebitelských splátkových úvěrů; Sazebník obsahující také smluvní ujednání o úrocích z prodlení; Podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Podle odst. 13 a 14 Produktových podmínek [příjmení] je banka oprávněna prohlásila úvěr za splatný z důvodu porušení závazků ze strany žalovaného (mezi důvod porušení je přitom řazeno prodlení s úhradou svých dluhů). Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k [datum] dopisem ze dne [datum] s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že banka postoupila své pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] a. s., [IČO], přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem banky ze dne [datum]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že I- [právnická osoba], [IČO] postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem [právnická osoba] a.s. ze dne [datum]. 8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Potvrzení o výši příjmu ze dne [datum], vystavené tehdejším zaměstnavatelem žalovaného [právnická osoba] s.r.o., z něhož vyplývá, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 13 695 Kč. Celkový čistý příjem žalovaného za posledních dvanáct měsíců byl 179 176 Kč. Dále bylo soudu předloženo vyjádření banky ze dne [datum], podle kterého úvěruschopnost žalovaného hodnotili individuálně, přičemž vycházeli z dostupných interních a externích databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky banka počítala s částkou životního minima, s částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. [příjmení] k tomu uvedla, že poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 6283,97 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 4400 Kč. 9. Z dokumentu s názvem Žádost o úvěr Konsolidace půjček ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že má průměrný měsíční příjem ve výši 15 804 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 18 000 Kč. Dále uvedl, že u [právnická osoba] má úvěr, na kterém má doplatit celkem částku 191 827,77 Kč s tím, že měsíční splátka činí 4 400 Kč. 10. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný tento úvěr postupně splácel, přičemž poslední platba byla provedena dne [datum] na základě zápočtu z běžného účtu. Předchozí poslední částečná splátka úvěru byla žalovaným provedena dne [datum] ve výši 5759,35 Kč. Z výpisu úvěrového účtu ze dne [datum] soud zjistil, že na jistině zůstává uhradit částka 264 559,66 Kč, na smluvním úroku částka 2 879,22 Kč, na úrocích z prodlení částku celkem 11 304,15 Kč. 11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 14. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat úvěr až do výše 350 000 Kč, které byly částečně použity na úhradu jeho předchozího závazků. V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], ale i z informací dostupných v příslušných databází. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši 6 283,97 Kč za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 17,90%, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaný byl své závazky z této úvěrové smlouvy schopen splácet skoro 5 let, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné. 15. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovaným dne [datum] uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalovanému poskytla úvěr, který však žalovaný nakonec neuhradil. 16. Stran výše částky, kterou má žalovaný za povinnost uhradit na základě této smlouvy o kontokorentu, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu, podle kterého na