13 C 203/2023-16 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 71 465 Kč včetně příslušenství s odůvodněním, že vůči žalovanému uplatňuje nárok, jenž vznikl z titulu neuhrazeného pojistného na základě rámcové pojistné smlouvy [číslo]. Žalovaný v podání ze dne [datum] uvedl, že svůj závazek uznává v plné výši. Zároveň poukázal na svoji současnou situaci, pro kterou nemůže svůj dluh uhradit. Navrhl stanovení splátkového kalendáře, a to tak, se zavazuje svůj dluh uhradit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, počínaje následujícím měsícem po právní moci rozhodnutí soudu Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Protože žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok, zjišťoval soud, zda jsou dále naplněny i další předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Podle ustanovení § 153 a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. V posuzovaném případě je soud toho názoru, že povaha věci – nároky z pojistné smlouvy - umožňuje, aby si účastníci svá vzájemná práva a povinnosti upravili svými právními úkony. Proto tato povaha věci rovněž umožňuje, aby skončili řízení soudním smírem. Protože soud dospěl k závěru, že v předmětné věci mohl být schválen smír ve znění žalobou požadovaného petitu, neboť není v rozporu s právními předpisy (ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř.), proto bylo žalobě rozsudkem pro uznání vyhověno. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného, jeho postoj k žalované částce a jeho finanční situaci. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem k žádosti žalovaného o splátky, neboť rozložení plnění do splátek á 5 000 Kč, byť se jedná o mimořádně dlouhé období splatnosti, není dle názoru soudu, s ohledem na vysoké úročení a sankci ztráty výhody splátek, nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobkyně, když je zřejmé, že tato nebude citelně zasažena do svých majetkových práv takovým způsobem, který by ji výrazně ohrožoval na její finanční situaci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 395 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 859 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 465 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696 Kč.