13 C 489/2023-40 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 819,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala tento úvěr splácet ve splátkách po 556 Kč s roční úrokovou sazbou 19,90 %. Žalobkyně svůj závazek splnila, avšak žalovaná se dostala do prodlení se splácením, neboť uhradila pouze částku 3 396,46 Kč, tudíž žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ke dne [datum]. 2. Žaloba byla žalované doručena dne [datum], žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní prostřednictvím internetového bankovnictví, jehož výpisy soudu rovněž žalobkyně předložila, Smlouvu o úvěru, na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala jí zaplatit tento úvěr ve 36 měsíčních splátkách ve výši 566 Kč (poslední splátka ve výši 140 Kč), s roční úrokovou sazbou 19,90 %. Součástí této smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník žalobkyně, upravující mj. poplatky za nedodržení smluvních podmínek. V souladu s č. l. 8 této smlouvy bylo stanoveno, že žalobkyně je oprávněna úvěr zesplatnit mj. tehdy, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky. Úvěr byl ze strany žalobkyně prohlášen za splatný k [datum] dopisem z téhož dne s odůvodněním, že žalovaná přes upomínku neuhradila příslušnou splátku. Žalobkyně přitom žalovanou upomínala dopisem ze dne [datum] a [datum]. 5. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila výpisy z bankovního účtu žalované, z něhož si ověřila, že žalovaná dosahují jí deklarovaného příjmu 10 000 Kč, přičemž žalobkyně soudu předložila výpisy z bankovního účtu žalované za období červenec 2021 až září 2021, přičemž žalobkyně ověřila přehledem transakcí na bankovním účtu žalované, že tato měla příjmy přesahující 10 000 Kč v měsících října 2020 (vyjma listopadu 2020 a května 2021). Žalobkyně rovněž ověřila, že žalovaná v době žádosti nebyla v úpadku. K výdajům žalované žalobkyně uvedla, že ty stanovila dle svého interního ekonomického modelu na částku 8 670 Kč, tudíž žalované měly zůstat prostředky k úhradě splátek. Žalobkyně rovněž přihlédla k tomu, že žalovaná měla dle interních systému žalobkyně konktokorentní úvěr s orientační splátkou 30 Kč měsíčně. Soud přitom ověřil, že po odečtení splátky předmětného úvěru a kontokorentu měla žalované zůstat částka vyšší než celková suma výdajů žalované. 6. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předloženého dokladu o čerpání zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč na bankovní účet [číslo] (soud přitom ověřil, že tento bankovní účet představuje dle předložených výpisů bankovní účet žalované). Na tento úvěr žalovaná dle sjetiny úvěrového účtu celkem zaplatila částku 3 396,46 Kč, přičemž jí po zesplatnění úvěru zbývá doplatit částku 15 819,64 Kč, jež zahrnuje jistinu 15 000 Kč, úroky 2 416,1 Kč a poplatky 1 800 Kč Poslední splátku žalovaná provedla v březnu 2022. 7. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat úvěr ve výši 15 000 Kč. V případě porušení smluvních povinností přitom žalobkyně byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaná nakonec úvěr řádně a včas neuhradila, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotnou žalovanou stran její majetkové situace, přičemž tyto informace ověřovala ve svých interních databázích, veřejných zdrojích a kontrolou jejího bankovního účtu za předchozí měsíce. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalované (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byla žalovaná schopna dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši 566 Kč za situace, kdy tato měla měsíční příjmy 10 000 Kč, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 19,90%, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaná byla své závazky z této úvěrové smlouvy schopna splácet ve výši 3 396,46 Kč. 12. Soud tedy uzavírá, že banka s žalovanou dne [datum] uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalované poskytla úvěr, který však žalovaná nakonec neuhradila. 13. Stran výše částky, kterou má žalovaná za povinnost uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající ze sjetiny úvěrového účtu, podle kterého žalovaná má uhradit částku 15 819,64 Kč, jež zahrnuje jistinu 15 000 Kč, úroky 2 416,1 Kč a poplatky 1 800 Kč. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalobkyni právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž, včetně zákonného úroku z prodlení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.