20 C 372/2023-47 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 18 217,16 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za odběr elektřiny v odběrném místě žalovaného, a to na adrese [adresa], společností [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému odebranou elektřinu za období od [datum] do [datum], fakturou splatnou [datum] částkou 17 384,44 Kč, za období od [datum] do [datum], fakturou splatnou [datum] částkou 832,72 Kč. Předchůdkyni tak vznikla za žalovaným pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek převedla na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradil. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. b) o.s.ř., svou neúčast řádně neomluvil a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] soud ověřil, že ji uzavřel žalovaný a předchůdkyně žalobkyně, která se zavázala dodávat do odběrného místa žalovaného elektřinu a žalovaný se zavázal odebranou elektřinu žalobkyni uhradit. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému odebranou elektřinu za období od [datum] do [datum], částkou 17 384,44 Kč, fakturou [variabilní symbol] za období od [datum] do [datum] částkou 832,72 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek včetně dodatku a příloh převedla předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky sdělila postoupení pohledávky žalovanému. Z poštovního podacího archu vyplývá, že zaslala žalobkyně žalovanému zásilku. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníku služeb soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy pro dodávky elektřiny. Po právní stránce jde mezi účastníky o vztah ze smlouvy o dodávce elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalovanému povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, když se dostal do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy [číslo] na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// [webová adresa]). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, nákladů právního zastoupení za 3 úkony á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, předžalobní upomínku), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2 252 Kč. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu neuhrazení dodávky elektřiny dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.