20 C 427/2022-63 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 82 497,64 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení z titulu neuhrazeného úvěru dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaným. Na jejím základě poskytl [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši celkem 104 676 Kč. Žalovaný však neplnil své povinnosti, předchůdce žalobkyně proto celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Předchůdci žalobkyně vznikla pohledávka ve výši 20 279,59 Kč, kterou smlouvou o postoupení pohledávek převedl na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 12.4.2022 nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně, který se k jednání dostavila, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Protože byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, soud podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. vynesl rozsudek ve vztahu k žalované [číslo] pro zmeškání, kterým žalobě zcela vyhověl, přičemž tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu vzal za nesporná. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 300 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3,5 úkonu právní služby á 4 420 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 4x režijního paušálu á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí věci, žaloba, účast při jednání dne 12.4.2023 a předžalobní upomínka 1/2), náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč při celkovém počtu 4 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhl. MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, cestovného ve výši 1 033,70 Kč při celkovém počtu 140 km, osobní vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizováno] BA 95, spotřeba 5,3 l /100 při ceně 42,10 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 467/2022 Sb., a sazby 5,20 Kč dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb., a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 3 801,78 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku 25 205,48 Kč. Předložalobní výzvu ze dne 26.4.2022 soud vyhodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění, když ji vzhledem k jejímu rozsahu a obsahu nelze považovat ani za základní skutkový rozbor věci, ani základní rozbor právní, byť obsahuje odkaz na ust. § 2395 o.z. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.