20 C 459/2022-43 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 36 024,63 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za odběr elektřiny v odběrném místě žalované, a to na adrese [adresa], dodané žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 28.10.2020. Žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu za období od 11.11.2020 do 19.7.2021, fakturou 0000002124172990, která byla splatná 6.8.2021 částkou 28 692,02 Kč, za období od 20.7.2021 do 14.9.2021, fakturou 0000002131369452, která byla splatná 11.10.2021 částkou 7 332,62 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradila. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. b) o.s.ř., svou neúčast řádně neomluvila a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 28.10.2020 soud ověřil, že ji uzavřela žalovaná a žalobkyně, žalobkyně se zavázala dodávat do odběrného místa žalované elektřinu a žalovaná se zavázal odebranou elektřinu žalobkyni uhradit. Předžalobní upomínkou ze dne 2.5.2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 36 024,63 Kč. Fakturou [číslo] vyfakturovala žalobkyně žalované elektřinu dodanou za období od 11.11.2020 do 19.7.2021 ve výši nedoplatku 28 692,02 Kč. Fakturou 0000002131369452 vyfakturovala žalobkyně žalované elektřinu dodanou za období od 20.7.2021 do 14.9.2021 ve výši 7 332,61 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že zaslala žalobkyně žalované zásilku. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníku služeb soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy pro dodávky elektřiny. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o dodávkách elektřiny, Fakturou 0000002124172990 vyfakturovala žalobkyně žalované elektřinu dodanou za období od 11.11.2020 do 19.7.2021 ve výši nedoplatku 28 692,02 Kč. Fakturou 0000002131369452 vyfakturovala žalobkyně žalované elektřinu dodanou za období od 20.7.2021 do 14.9.2021 ve výši 7 332,61 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 2.5.2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Po právní stránce jde mezi účastníky o vztah ze smlouvy o dodávce elektřiny dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalovanému povinnost platit (kupní) cenu za odebranou elektřinu. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Soud proto žalobě v rozsahu požadované částky za dodanou energii vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 442 Kč, nákladů právního zastoupení za 3 úkony á 500 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, předžalobní upomínku), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 3 620 Kč. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu neuhrazení dodávky elektřiny dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.