8 C 10/2023-37 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 97 545,92 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 421,54 Kč, počínaje dnem [datum]. Žalovaný se však svůj závazek neplnil řádně a včas a ze strany původního věřitele došlo ke zesplatnění dluhu dopisem ze dne [datum]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a tuto skutečnost oznámil žalovanému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Soud provedl důkazy, které předložila žalobkyně. Z listiny označené jako smlouva o úvěru má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve splátkách po 2 421,54 Kč měsíčně. Základní úroková sazba byla sjednána ve výši 21,70 % ročně. Úvěrová smlouva byla stranami podepsána dne [datum]. Zesplatnění úvěru a jeho výši má soud za prokázáno z dopisu ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Postoupení pohledávky vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi předchůdcem žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § § 2395 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). 6. Dle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila a žalovanému poskytla úvěrovanou částku, žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, žalobkyni dlužnou částku neuhradil. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 213,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 902 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 545,92 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 960 Kč ve výši 3 351,60 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.