8 C 182/2023-57 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobce neplnila, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 15 C 90/2020-45, ze dne 18.8.2020. Shora uvedeným rozsudkem soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částky [částka] a [částka], jež představují smluvní pokutu dle bodu 6.1. a 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši [částka] do [datum]. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou [příjmení] jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1 % denně z částky [částka], tedy [částka]. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované kontrolou výše příjmů žalované, dále z databází NRKI a [příjmení]. 2. Žalovaná se jednání k bez omluvy nedostavila, k věci se nevyjádřila. 3. Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 15 C 90/2020 a to zejména rozsudku ze dne [datum] soud zjistil, že v dané věci soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání tak, že soud vyhověl žalobě, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny, úroku a smluvní pokuty z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], tak jak je uvedeno v žalobě. Soud vyhověl žalobě co do částky [částka] spolu s úrokem ve výši 35% ročně z této částky, dále co do zákonného úroku, a přiznal celkovou smluvní pokutu ve výši [částka]. Řízení bylo zastaveno co do smluvního úroku ve výši 35% ročně na základě částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně před prvním jednáním. Ze spisu sp.zn. 15 C 90/2020 zjištěno, že se soud v dané věci vůbec nezabýval úvěruschopností žalované. Ze spisu č.j. 15 C 90/2020 z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem [částka]. Dále je uvedeno, že má žalovaná celkové měsíční výdaje [částka] (z toho bydlení [částka] měsíčně). Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši [částka]. Ze spisu se nedal ověřit ani měsíční příjem žalované ani její výdaje. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo ověřeno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela od žalobkyně [částka] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala, že kromě jistiny žalobkyni vrátí částku [částka] v měsíčních splátkách po [částka]. 5. Z dalších důkazů soud ověřil, že žalované bylo oznámeno zesplatnění úvěru pro neplacení a že byla vyzvána předžalobní výzvou k uhrazení smluvní pokuty. 6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti, spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. <i>8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 14. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odborno