8 C 20/2023-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15684,91Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného z úvěrové smlouvy [anonymizováno] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až 25 000 Kč. Žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem prohlásila celý dluh žalovaného za splatný ke dni [datum]. Žalobkyně doplnila, že řádně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 4. Soud provedl důkazy, které předložila žalobkyně. Z listiny označené jako smlouva o úvěru [anonymizováno] má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve splátkách po 428 Kč měsíčně. Základní úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně. Úvěrová smlouva byla stranami podepsána dne [datum]. Zaslání částky ve výši 25000Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] dnem [číslo] má soud za prokázáno z výpisu z běžného účtu. Zesplatnění úvěru má soud za prokázáno z dopisu ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § § 2395 a násl. nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). 6. Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především kontrolou z výpisu z účtu žalovaného. 7. Dle § 2395 obč. zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Zatímco žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnila a žalovanému poskytla úvěrovanou částku, žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, žalobkyni dlužnou částku neuhradil. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 NOZ, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 684,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.