8 C 21/2023-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 42 783,13Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovaného z úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 44 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně doplnila, že původní věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 42 633,13 Kč, z částky ve výši 4 303,72 Kč představující kapitalizovaný smluvního úroku, z částky 150 Kč představující poplatky dle výpisu. Žalobkyně požaduje dále smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 42 633,13 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 42 633,13 Kč od [datum] do zaplacení. Původní věřitel převedl svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. 1. Soud provedl důkazy, které předložila žalobkyně. Z listiny označené jako Návrh smlouvy o vydání kreditní karty má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 44 000 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně a to tak, že původní věřitel se zavázal vydat žalovanému kreditní kartu a umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše uvěrového limitu a žalovaný se úvěr zavázal splácet. Smlouva byla stranami podepsána dne [datum]. Z protokolu o převzetí karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný osobně převzal dne [datum] kreditní kartu. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum]. Z výpisu z účtu kreditní karty soud ověřil výši dluhu a nesplacených úroků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a toto bylo oznámeno žalovanému, což soud zjistil z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a s oznámení o postoupení pohledávek. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § § 2395 a násl. nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). 5. Soud k tomu konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především kontrolou z výpisu z účtu žalovaného. 6. Dle § 2395 obč. zákoníku, dále jen o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Zatímco předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnil a žalovanému poskytl úvěrovanou částku, žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, dlužnou částku neuhradil. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 890 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 712 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 783,13 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.