8 C 450/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 40847,85 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ve které se Žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky (u přiděleného úvěru od počátku) v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení, ve výších dle shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě výše uvedené úvěrové smlouvy a dle písemného pokynu žalovaného poskytla v měsíci březnu roku 2016 celkem částku ve výši 160.000Kč Tímto byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán. Svůj závazek splácet úvěr ve splátkách však žalovaný řádně neplnil ani po zasláni výzvy. Žalovaný byl opakovaně upomínán, aby uhradil dluh vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy (poslední řádně uhrazená splátka byla splatná dne [datum]) .Vzhledem k tomu, že do data uvedeného v poslední výzvě k úhradě dlužných částek před odstoupením (upomínka) nebyly dlužné splátky uhrazeny, odstoupila žalobkyně k tomuto datu od úvěrové smlouvy. Dlužná částka činí k datu [datum] částku ve výši 43 978,98 Kč (skládá se z jistiny ve výši 40 847,85 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 109,87 Kč, úroků z prodlení ve výši 221,26 Kč, neúročených poplatků ve výši 1 800,00 Kč). Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud provedl důkazy, které předložila žalobkyně. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr do výše 200 000 Kč na základě žádosti žalovaného. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve splátkách po 2700 Kč měsíčně. Úvěrová smlouva byla podepsána žalovaným dne [datum]. Zaslání částky úvěru ve výši 159.578,62Kč na účet žalovaného má soud za prokázáno z úvěrového účtu a ze zaslaného potvrzení. Výši dluhu má soud za prokázané z úvěrového výpisu z účtu. O správnosti výpočtu nemá soud důvodu pochybovat, neboť byl proveden bankovním softwarem žalobce, který podléhá licenci ČNB a bývá pravidelně auditován. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a byl vyzván k úhradě dluhu, což vyplývá z upomínky ze dne [datum], následně došlo k odstoupení od úvěrové smlouvy. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem žalovaným vznikl závazkový vztah, který se řídí ust. § § 2395 a násl. nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) Dle § 2395 obč. zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zatímco žalobce svůj závazek ze smlouvy o úvěru splnil a žalovanému poskytl úvěrovanou částku, žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a ani přes výzvy k úhradě zesplatněného úvěru, žalobci dlužnou částku neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 NOZ, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v příslušném nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 634 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.