ECLI: ECLI:CZ:OSLT:2023:8.C.468.2022.1 Datum: 2023-05-16 Předmět: O zaplacení 16 565,83 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 145/2010 Sb.", "§ vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb."] ["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 16 565,83 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ z. č. 145/2010 Sb.", "§ vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobce neplnila, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty, tedy částky ve výši 998 Kč a 17436,17 Kč, jež představují smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši 69522,91 Kč do [datum]. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou [příjmení] jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru i za následující období. Žalobce po žalované požaduje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1 % denně z částky 69522.91 Kč, tedy 16 565,83 Kč.
2. Žalovaná při jednání k věci sdělila, že si myslela, že již nic platit nemá, neboť jí strhli na exekucích již 150 000 Kč. Strhávají jí 3000 Kč z důchodu, který činí 16 500 Kč, z žalobou nesouhlasila, musela si půjčit peníze po smrti matky, aby měla na nájem. Předložila soudu lékařskou zprávu a sdělila, že je v invalidním důchodu a má psychické potíže.
3. Soud zjistil ze spisu OS [obec] sp.zn. 21 C 262/2019, že byla rozsudkem ze dne [datum], jenž nabyl právní moci, žalované stanovena povinnost uhradit žalobkyni částku 71120 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ze smluvním úrokem ve výši 90 % ročně z částky 67812,92 Kč od [datum] a dále byla stanovena žalované povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 17436,17 Kč. Závazek žalované vyplývá ze smlouvy o úvěru, [číslo] ze dne [datum], jenž žalovaná uzavřela s žalobkyní. Celková výše úvěru byla sjednána 70 000 Kč s úrokem ve výši 138,18 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově 177810 Kč, výše splátky byla sjednána 5927 Kč měsíčně.
4. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem 12888 Kč. Dále je uvedeno, že má žalovaná celkové měsíční výdaje 6410 Kč (z toho bydlení 3000 Kč měsíčně). Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši 500 Kč. Ze spisu bylo ověřeno, že žalovaná v době uzavření smlouvy pobírala invalidní důchod ve výši 12.888 Kč měsíčně.
5. Z dalších důkazů soud ověřil, že žalované bylo oznámeno sesplatnění úvěru pro neplacení a že byla vyzvána předžalobní výzvou k uhrazení smluvní pokuty.
6. Z lékařské zprávy předložené žalovanou soud zjistil, že žalovaná je léčena na psychiatrii pro středně těžkou depresivní poruchu od roku 2016 a pobírá plný invalidní důchod od roku 1991 z důvodu, že trpí epilepsií.
7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
<i>8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i>
<i>9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i>
<i>10. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i>
<i>11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>
<i>12. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i>
<i>13. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i>
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum], v řízení OPR- [právnická osoba] proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru u
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.