13 C 108/2024-50 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem ve výši 24,55 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“ nebo „banka“) smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, za účelem konsolidace závazků žalovaného, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po , částka, . Protože však ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, došlo ze strany původního věřitele k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byly postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu nejen dlužné jistiny, ale i obchodního kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení a dílčích poplatků.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Žalovaný na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaný zavázal tento úvěr uhradit v 60 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly rovněž Všeobecné produktové podmínky původního věřitele. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 24,55 % p.a., RPNS pak bylo vypočteno na 29,78 %. V čl. IV této smlouvy bylo stanoveno, že původní věřitel může po žalovaném požadovat poplatek , částka, za zaslání každé písemné upomínky a poplatek , částka, za prohlášení úvěru za ihned splatný. Dále bylo v tomto čl. smlouvy upraveno, že za porušení smlouvy bylo považováno mj. to, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky původního věřitele; v takovém případě byl původní věřitel oprávněna dluh za žalovaným prohlásit za splatný. Účel úvěru byl upraven tak, že prostředky ve výši , částka, budou použity k úhradě úvěru evidovaném na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Stejné poplatky byly uvedeny i v sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platnému od , datum, , tj. že banka může po žalovaném požadovat poplatky, např. za zaslání každé upomínky ve výši , částka, a , částka, za prohlášení úvěru za ihned splatný.6. Úvěr byl ze strany původního věřitele prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky úvěru.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vyplývá, že , právnická osoba, ., IČO: , číslo, postoupila soubor svých pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným (bod , číslo, přílohy k této smlouvě) na žalobkyni, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem , právnická osoba, dne , datum, . Z dokladu ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . potvrzuje zaplacení úplaty za postoupení pohledávek.8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila Žádost o úvěr ze dne , datum, , podle něhož žalovaný má průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce ve výši , částka, , celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak dosahuje , částka, , z jeho příjmu nejsou prováděny žádné srážky. Žalovaný přiznal, že má vůči původnímu věřiteli úvěr, na němž mu zbývá doplatit částku , částka, . Původní věřitel dále zjistil, že žalovaný má další úvěry, na které měsíčně splácí celkem částku , částka9. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu žalovaného zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, . Žalovaný tento úvěr postupně splácel, přičemž takto postupně zaplatil , částka, .10. Z výpisu úvěrového účtu ze dne , datum, soud zjistil, že na jistině zůstává uhradit částka , částka, , na smluvním úroku částka , částka, , na úroku z prodlení z jistiny a úroku celkem , částka, , na poplatcích částka , částka, .11. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , který byl částečně použit na úhradu jiného závazku žalovaného. V případě porušení smluvních povinností přitom původní věřitel byl oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnil. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaný nakonec úvěr řádně a včas neuhradil, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotným žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , ale i z informací dostupných v příslušných databází, v nichž zjistila další závazky žalovaného, které pak zohlednila při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalovaného (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěru) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byl žalovaný schopen dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tento dokládal řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 24,55 % ročně.17. Soud tedy uzavírání, že původní